40 C 31/2026-17 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 16 631 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 12. 2024 na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela se společností , právnická osoba, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) jako postupitelem, nabyla pohledávku za žalovanou. Postoupená pohledávka má původ ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 10. 2024, kterou právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou prostřednictvím webové stránky , webová stránka, uzavřela, a na jejímž základě žalované poskytla úvěr v celkové výši 10 000 Kč převodem na její účet č. , č. účtu, . Žalovaná se současně zavázala uhradit úrok ve výši 6 631 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byla opakovaně vyzvána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 1. 3. 2025 byla informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k zaplacení. Úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Ačkoliv byla před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky, dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 24. 3. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 30. 10. 2024, Obchodních podmínek , právnická osoba, pro produkt , Anonymizováno, , potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, a výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně, upomínky ze dne 1. 1. 2025, 29. 1. 2025 a 1. 3. 2025, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k úhradě z 16. 4. 2025, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru s tím, že se zavázala žalované poskytnout úvěr v celkové výši 10 000 Kč s roční úrokovou sazbou 200 %. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala úvěr včetně úroků splácet v pravidelných splátkách až do zaplacení. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Dne 30. 10. 2024 obdržela žalovaná částku ve výši 10 000 Kč na sjednaný účet. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou dvakrát vyzvala k úhradě dluhu a poté úvěr k 1. 3. 2025 zesplatnila, o čemž žalovanou informovala v dopise ze dne 1. 3. 2025 a vyzvala ji k okamžité úhradě. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 16. 4. 2025 oznámila žalované postoupení pohledávky a žalobkyně ji téhož dne vyzvala k úhradě.5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, již v návrhu tvrdila, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích; a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Žalovaná prokazatelně získala od právní předchůdkyně žalobkyně majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč, a žalobkyně prokázala, že pohledávku za žalovanou nabyla. Částka ve výši 10 000 Kč tak představuje majetkový prospěch, který žalovaná nabyla bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jako bezdůvodné obohacení.7. Ve vztahu k povinnosti žalované vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Spotřebitel povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud však jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaná byla v řízení zcela pasivní. Ničeho netvrdila (natož aby doložila) o tom, že by nebylo v jejích možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na její bankovní účet a ocitla se tak v její dispozici. Současně se ani nedostavila k jednání soudu. Povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na poskytovateli úvěru. Žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení z celkové jistiny ve výši 12 % ročně až počínaje 2. 3. 2025, proto soud žalobkyni přiznal částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem od tohoto data. Ve zbytku pak soud žalobu zamítnul, když se jedná o nároky, jež mají původ v neplatné smlouvě o úvěru.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“), tj. 1 200 Kč, a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t.; to vše zvýšené o DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce 315 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v 60 %, soud jí proto přiznal náhradu nákladů ve výši 20 % z celkové částky 2 615 Kč, tj. 523 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám advokátky žalobkyně.