118 C 58/2020 — Okresní soud v Ostravě

<i>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</i> <i>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky ve výši [částka] a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se zamítá.</i> <i>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</i> Žalobce proti napadenému rozsudku podává v zákonné lhůtě 15 dnů toto <b>odvolání,</b> z důvodu, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle § 205 písm. g) občanského soudního řádu a na nesprávném skutkovém zjištění ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu. Toto odvolání směřuje proti výroku II. a III. napadeného rozsudku. <b>II. </b> Odvolání ohledně úroku zamítnutého pod výrokem II. napadaného rozsudku je podáváno toliko v rozsahu, ve kterém soud úrok ve výši 20 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka]. Odvolání není podáváno v rozsahu převyšujícím sjednaný úrok 20 % p. a. Odvolání je dále podáváno, co do částky odpovídající rozdílu mezi požadovanou původní dlužnou jistinou úvěru ve výši [částka] a částkou odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení ve výši [částka], tedy v částce ve výši [částka] se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení. Odvolání je dále podáváno co do: -) nepřiznaných smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, -) nepřiznaných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu [číslo] ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, -) smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši [částka]. <b>III. </b> Žalobce své odvolání odůvodňuje následovně: Žalobce nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, podle něhož nebyla řádně prověřována úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru žalobce naopak úvěruschopnost žalovaného řádně posoudil. Žalobce v tomto případě dospěl k odůvodněnému a podloženému závěru, že při uzavření smlouvy příjem žalovaného, který má za kalendářní měsíc k dispozici, činí [částka], jak je ostatně uvedeno ve formuláři„ Hodnocení klienta“. Po zohlednění rezervy ve výši [částka] a výdajích žalovaného dospěl žalobce k závěru o volných zdrojích ke splácení ve výši [částka] měsíčně. Sjednaná výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy činila [částka], nebylo tak pochyb o možnosti splácet úvěr. Žalobcem jsou pečlivě zkoumány též výdaje a je to právě klient/žalovaný, kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. Žalobce si vyžádal doklad k ověření jeho příjmů, což v tomto případě byly potvrzení o výši příjmu, výpisy z účtu a výplatní pásky. Žalobce dále prověřoval registry dlužníků a insolvenční rejstřík. Na základě všech těchto informací byl následně proveden interní skóring žalovaného. Veškeré dokumenty byly již přiloženy k žalobě. Jak je uvedeno výše, žalovaný ve formuláři hodnocení klienta uvádí výdaje na bydlení ve výši [částka], dále k uvedeným výdajům žalobce/věřitel přičítá rezervu ve výši [částka] a zadává zákonné životní minimum, které mu je objektivně známo, pokud žalovaný neuvede částku vyšší, v tomto případě [částka]. Žalobce též zohlednil další výdaje ve výši [částka]. Pokud žalovaný zatají výdaje, nebo je uvede v nižší výši, nemůže takové jednání požívat právní ochrany s odkazem na § 6 občanského zákoníku, neboť by se takto nejednalo o nic jiného, než o dovolávání se vlastní nepoctivosti; tímto je vázán nepochybně i spotřebitel/žalovaný, když úvěrující věřitel/žalobce, ač postupující s odbornou péčí, není objektivně schopen případnou nepoctivost spotřebitele/žalovaného odhalit. Pokud tedy spotřebitel/žalovaný zatají nebo zkreslí výdaje, které nelze věřitelem/žalobcem ověřit, nemůže posouzení na základě dostupných a tvrzených skutečností způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která byla dopodrobna přezkoumávána. Ve věci ověření údajů sdělených žalovaným žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 4 Tdo 238/2019 ze dne 20.3.2019, ve kterém Nejvyšší soud uvádí, že„ je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou“ … Na rozdíl od obviněného má Nejvyšší soud za to, že této povinnosti úvěrové společnosti dostály, když jednak všechny požadovaly při sjednávání úvěrové smlouvy sdělení takových údajů, které byly pro rozhodnutí o uzavření úvěrové smlouvy podstatné (údaj o výši příjmu, výši splátek, náklady na bydlení, výživné apod.) … je třeba uvést, že to byl právě obviněný, který při vědomí toho, že není schopen ze svého příjmu hradit předchozí splátky a že nemá dostatek příjmů na úhradu svých každodenních životních potřeb, úmyslně, aby získal další finanční prostředky na úhradu svých předchozích dluhů, úvěrovým společnostem zatajil při sjednávaní úvěrů rozhodné skutečnosti týkající se výše jeho splátek (vždy), popř. uvedl nepravdivě výši svého měsíčního příjmu, přičemž tak činil proto, aby získal úvěr, neboť si by vědom, že výše jeho splátek a nákladů na život převyšuje jeho příjmy a že pokud by skutečně uvedl pravdivé údaje, tak by úvěry nezískal.“ Z výše uvedeného rozhodnutí zřetelně plyne, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (žalovaný) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Žalovaný uvedl, že bydlí ve státním/obecním bydlení, kdy žalobce stále vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě a že z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit, a to v souladu s § 6 obč. zákoníku. Oproti prediktibilním výdajům na živobytí, výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaný uvedl, že bydlí ve státním/obecním bydlení s náklady [částka], je třeba z takové částky vycházet. Nad to si dovolí žalobce i krátkou polemiku, když pokud žadatel o úvěr uvede, že výdaje na bydlení jsou ve výši několika tisíc korun (odlišně od běžné cenové hladiny), je možné považovat takovou výši za dostatečně prokázanou nebo je třeba další zkoumání, např. doložením nájemní smlouvy? Je třeba prohlášení třetí osoby, že u nich žadatel o úvěr bydlí a že na bydlení přispívá pouze částkou ve výši několika tisíc korun, případně, že bydlících osob skládajících se na nájemné je více (což je poměrně časté) ? Má se prověřovat, zda prohlášení podepsaly opravdu dané osoby a žadatel o úvěr jej nepadělal? Pokud budeme věřit takovému prohlášení, je třeba jej vůbec požadovat, pokud žadatel již v kartě hodnocení klienta svým podpisem potvrdil pravdivost a správnost údajů a prohlásí, jaké jsou jeho náklady na bydlení a jakou formou je bydlení uskutečňováno? Je patrné, že věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem, a kromě zjevně nepřiměřených údajů (náklad [částka] včetně služeb apod.) mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. K výdajové stránce ohledně živobytí, respektive k jejímu paušálnímu určení, zcela postačují údaje,