17 C 340/2020-18 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k němu s příslušenstvím za to, že se žalovaný při jízdě dopravním prostředkem žalobce neprokázal platným jízdním dokladem. Dluh nebyl dosud splněn. 2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobcem předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Po provedeném dokazování níže označenými důkazy, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dle Zápisu o provedené přepravní kontrole cestoval dne [datum] ve 3:35 hod. tramvají na lince [číslo] tj. vozidlem žalobce (dále jen„ dopravce“) bez platného jízdního dokladu. Soudu je z úřední činnosti známo, že dle Tarifu a Smluvních přepravních podmínek dopravce je cestující, který se neprokáže na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem, povinen zaplatit jízdné [částka] a přirážku k jízdnému [částka]. Žalovaný dluh dosud nesplnil. 4. Po právní stránce tím, že žalovaný nastoupil do vozidla hromadné dopravy provozovaného dopravcem, uzavřel přepravní smlouvu dle ust. § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), čímž mu vznikla mj. povinnost zaplatit jízdné dle tarifu účinného v uvedené době a tím, že se neprokázal platným jízdním dokladem, i přirážku k jízdnému dle zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a § 7 vyhl. č. 175/2000 Sb. Nárok žalobce na úrok z prodlení je dán § 1970 o. z., ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Plně procesně úspěšný žalobce má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po [částka], dále z náhrady hotových výdajů za 3 úkony po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, ve výši [částka], když zástupce žalobce je plátcem DPH dle osvědčení o jeho registraci. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobce opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující [částka] Náklady řízení se dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. platí k rukám advokáta žalobce. 6. Lhůty k plnění jsou dány ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.