185 C 25/2020-31 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby byl žalovaný zavázán uhradit jí částku 220 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 1. 6. 2018 byl žalovaný, toho času svěřenec výchovného zařízení Výchovný ústav [obec], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], zajištěn na útěku z tohoto výchovného zařízení příslušníky Policie ČR a následně převezen služebním vozem policie z [ulice] oddělení policie [obec], kam byl převezen policií předveden k provedení nezbytných úředních úkonů, zpět do výchovného zařízení. Doprava žalovaného do Výchovného ústavu [obec] byla obstarána vozidlem Policie ČR a vyúčtována na částku 220 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 24. 7. 2020 vyzván k úhradě této částky. Žalovaný ničeho na dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože byly splněny podmínky § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), rozhodoval soud bez jednání. Soud tak učinil skutková zjištění z listinných důkazů předložených žalobcem. 4. Z těchto listinných důkazů pak vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 1. 6. 2018 v 21:21 hodin byl žalovaný zajištěn Policií ČR a bylo zjištěno, že je svěřencem zařízení Výchovný ústav [obec], ze kterého utekl. 5. Po provedeném dokazování učinil soud závěr o následujícím skutkovém stavu: Žalovaný byl dne 1. 6. 2018 v 21:21 zajištěn hlídkou Policie ČR. Lustrací bylo zjištěno, že žalovaný utekl z Výchovného ústavu [obec], kde byl umístěn na základě rozhodnutí Okresního soudu [obec], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], [spisová značka], jež nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaný byl převezen na [ulice] oddělení policie [obec], kde byly provedeny nezbytné úřední úkony a poté zpět do výchovného zařízení. Doprava žalovaného byla vyúčtována částkou 220 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení této částky, avšak žalovaný ničeho neuhradil, resp. tuto úhradu netvrdil ani neprokázal. 6. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud věc právně posoudil v souladu s ustanovením § 2920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), kdy žalovaný, v té době nezletilý, je povinen nahradit způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit své následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu. V daném případě byl žalovaný dne 1. 6. 2018 zajištěn Policií ČR a bylo zjištěno, že utekl ze zařízení Výchovného ústavu, [obec], kam byl umístěn rozhodnutím soudu. Za převoz žalovaného do výchovného ústavu vozidlem žalobkyně, byla žalovanému vyúčtována částka 220 Kč. Žalovaný byl zcela jistě schopen posoudit své jednání a jeho následky, soud jej tedy v souladu s ustanovením § 26 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky zavázal k zaplacení nákladů, které žalobkyni vznikly za převoz do ústavu, a to včetně příslušenství, o kterém bylo rozhodnuto dle § 1968 a § 1970 o. z. za současné aplikace § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a byly jí proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 600 Kč, které představují paušální náhradu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony (předžalobní výzva a sepis žaloby) dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. 8. Žalovaný byl zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí, v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti. 9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl v řízení osvobozen od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, soud přenesl výrokem II. rozsudku povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (položka 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků) na žalovaného v souladu s § 2 odst. 3 a to ve lhůtě dle § 7 odst. 1 tohoto zákona.