55 C 379/2020-15 — Okresní soud v Ostravě

<i>V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen o. s. ř.), písemné vyhotovení rozsudku obsahuje zkrácenou verzi odůvodnění.</i> 1. Předmětem tohoto řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, když žalovaná dne [datum] a [datum] cestovala bez platného jízdního dokladu prostředkem městské hromadné dopravy provozované žalobkyní. Žalovaná částka představuje nezaplacené jízdné ve výši 2 x [částka] a přirážku k jízdnému ve výši 2 x [částka], dále se žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. 3. Soud v řízení učinil skutkový závěr, že žalovaná se přepravovala dopravním prostředkem hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to dne [datum] na tramvajové lince [číslo] dne [datum] na tramvajové lince [číslo] při přepravní kontrole se oprávněnému zaměstnanci žalobkyně neprokázala platným jízdním dokladem. S žalovanou byly sepsány Dohody s cestujícím ([číslo] [číslo]), dle kterých se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit dluh na jízdném ve výši 2 x [částka] a přirážku k jízdnému ve výši 2 x [částka], nejpozději do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tuto pohledávku žalovaná co do důvodu i výše uznala, předmětné dohody jsou žalovanou podepsány. K zaplacení žalované částky žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou tzv. doporučeně. 4. S ohledem na uvedený skutkový stav soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, nárok na zaplacení jízdného, přirážky k jízdnému a úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 2053, ustanovení § 1970, ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, ve spojení s ustanovením § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a se Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně. Žalovaná dluh za jízdné a přirážku k jízdnému písemně uznala, čímž nastala tzv. vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval; v souladu s ustanovením § 133 o. s. ř. pak platí, že dokud není prokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka - důkazní břemeno se tedy přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by dluh nevznikl nebo zanikl splněním či jiným způsobem, zavázal soud žalovanou k povinnosti zaplatit dlužné jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalované. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., dle kterých soud procesně neúspěšnou žalovanou zavázal k zaplacení nákladů řízení žalobkyni v celkové výši [částka]; z této částky [částka] činí zaplacený soudní poplatek a [částka] (2x [částka]) činí paušální náhrada hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za sepis žaloby a předžalobní výzvy). 6. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, když pro stanovení delší lhůty, popř. plnění ve splátkách, soud neshledal žádný důvod.