58 C 286/2020-41 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdkyně) se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Úvěr byl žalovanému poskytnut v celé výši [datum]. Žalovaný po poskytnutí úvěru přestal řádně splácet splátky. Dne [datum] v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru zesplatnila předchůdkyně žalobkyně poskytnutý úvěr vč. příslušenství. Ke dni podání žaloby dni dlužil žalovaný jistinu ve výši [částka], úrok ve výši [částka], poplatky ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši [částka] pojistné ve výši [částka] a náklady vymáhání ve výši [částka]. Ostatní plnění mimo jistinu s ohledem na smluvní ujednání ke dni zesplatnění přirostlo k jistině. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě rámcové smlouvy ze dne [datum] a oznámila změnu v osobě věřitele žalovanému přípisem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, které soud považuje za nadbytečné na tomto místě opakovat, když žalovaná samotný text smlouvy v řízení nijak nezpochybnila. Ze smlouvy soud dále zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a naopak u žalovaného neplyne z žádných údajů ve smlouvě uvedených, že by smlouvu uzavíral jako podnikatel. Žalovaný je označena jménem, datem narození, bydlištěm, tj. jako typický spotřebitel. Úvěr byl čerpán na úhradu ceny černé techniky ve výši [částka] od [právnická osoba], která smlouvu uzavřela za žalobkyni jako zprostředkovatel. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že žalovaný uvedl jako zdroj svého příjmu podnikání s tím, že má pravidelný měsíční příjem ve výši celkem [částka], z toho [částka] z hlavní činnosti a [částka] z vedlejší činnosti. Ve smlouvě není popsáno nijak blíže, jakým způsobem těchto výdělků žalovaný dosahuje (jakou provozuje činnost), ani tyto příjmy nejsou nijak doloženy či ověřeny. Soud za daných okolností považuje za povážlivé, že příjmy žalovaného nebyly nijak ověřeny za situace, kdy si člověk s tvrzenými vysoce nadprůměrnými příjmy (průměrná mzda v roce [rok] činila [částka]) nedisponuje hotovostí a musí čerpat úvěr s úrokem [anonymizováno] ročně na nákup černé techniky v hodnotě [částka]. Dále jsou uvedeny výdaje ve výši celkem [částka], z toho [částka] na bydlení a běžné výdaje, [částka] na splátky finančních produktů. Opět ani tyto výdaje nejsou nijak ověřeny. 4. Z odstoupení od smlouvy soud nic podstatného nezjistil, neboť nebylo doloženo žádným způsobem, že by tato listina byla žalovanému doručena či snad jen odeslána 5. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši [částka] a splatil na něj v průběhu jeho trvání až do [anonymizováno] roku [rok] celkem částku [částka]. 6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 7. Z [anonymizováno] výzvy k plnění a oznámení o postoupení vč. podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalované částky přípisem, odeslaným dne [datum]. Spolu s tímto přípisem bylo odesláno i oznámení o postoupení pohledávky. 8. Z dalších provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil. 9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroky pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný částku [částka] čerpal zaplacením ceny nakupované černé techniky, právní předchůdkyni žalobkyně však uhradil v postupných splátkách jen [částka]. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupila pohledávku za žalovaným a že žalobkyně vyzvala dne [datum] prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě žalované částky. 10. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně řádně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr nad rámec toho, že jej nechala vyplnit formulář, který obsahuje toliko údaje, které jsou jednak velmi kusé a jednak naprosto neověřené, byť svým obsahem působí minimálně podezřele (viz výše). Takovýto postup soud nepovažuje za nepostačující k řádnému ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. 11. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o.z. jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (byť jako zdroj svých příjmů uvedl podnikání, ze smlouvy neplyne, že by ji uzavíral jako podnikatel za účelem podnikání). S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. 12. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně žalované poskytla částku [částka] a má tak právo tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši ve smyslu § 2991 a násl. OZ. Soud s ohledem na skutková zjištění v řízení proto žalovaného zavázal k zaplacení částky [částka], neboť zjistil, že v rozsahu [částka] již žalovaný svou povinnost vrátit bezdůvodné obohacení splnil. Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dne [datum]. S odkazem na § 573 o.z. je pak třeba výzvu považovat za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. [datum] a žalovanému je potřeba dát jednodenní lhůtu k plnění. V prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení je tak žalovaný od [datum]. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když požadavek žalobce na zaplacení dalších nároků vychází z ujednání smlouvy, která byla v celém rozsahu soudem shledána absolutně neplatnou. Z těchto ujednání proto smluvním stranám nevznikly žádná práva a povinnosti, na základě kterých by soud mohl žalovaného zavázat k plnění. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení žalobkyně požadovala částku ve výši [částka]. Úspěšná byla toliko v rozsahu [částka]. Lze uzavřít, že žalobkyně byla převážně neúspěšná a nemá tedy na náhradu nákladů řízení právo. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalovaný byl v řízení zcela pasivní a žádné náklady mu proto nevznikly.