61 C 101/2020-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem tohoto řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně, která se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se dne [datum] přepravoval prostředkem městské hromadné dopravy provozované Dopravním podnikem měst [obec] a [právnická osoba], bez platného jízdního dokladu, žalovaná částka představuje nezaplacené jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka], když dopravní podnik uvedenou pohledávku postoupil žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že žalovaný se přepravoval dne [datum] na lince [číslo] hromadnou dopravou provozovanou Dopravním podnikem měst [obec] a [právnická osoba], a při přepravní kontrole se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. S žalovaným byl sepsán Zápis o provedené přepravní kontrole. Na základě tohoto zápisu s odkazem na smluvní přepravní podmínky Dopravního podniku měst [obec] a [právnická osoba], byl povinen zaplatit uvedenému dopravci dlužné jízdné ve výši [částka] a dále přirážku k jízdnému ve výši [částka], což však neučinil. Původní věřitel následně tuto pohledávku postoupil žalobkyni. 5. S ohledem na uvedený skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Věc právně posoudil v souladu s ustanovením § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále dle ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ustanovení § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a s přihlédnutím ke smluvním přepravním podmínkám výše zmíněného dopravce. Soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku uplatněnou žalobou u soudu, a to včetně příslušenství, o kterém bylo rozhodnuto dle ustanovení § 1970 o. z. za současné aplikace ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva, neboť měla ve věci plný úspěch, přičemž výše těchto účelně vynaložených nákladů sestává z uhrazeného soudního poplatku [částka], dále z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby ve výši [částka] za úkon, tj. celkem [částka] dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a výzva k plnění), náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby ve výši [částka] za úkon, tj. celkem [částka] dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) výše citované vyhlášky, 21% daně z přidané hodnoty ve výši [částka] dle ustanovení § 137 odst. 1, odst. 3 o. s. ř., celkem tedy dosáhla výše [částka]. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 7. Žalovaný byl zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti. 8. Tento rozsudek je dle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. vypracován ve zjednodušeném znění