23 C 242/2020-115 — Okresní soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně ze stejné částky od [datum] do zaplacení a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku [částka] ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. 2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalobce včasné odvolání. Polemizoval v něm se závěrem, že ve funkci myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře nemusel vykonávat povinnosti z těchto funkcí plynoucí každodenně; myslivecký spolek mohl výkonem těchto povinností pověřit jinou osobu; pokud tak neučinil, porušil tím zákonnou prevenční povinnost. Žalobce namítal, že obě funkce vykonává dlouhodobě a řádně, s maximální pečlivostí a nasazením, do jemu svěřené honitby chodí každý den. V průběhu nezákonného trestního stíhání byl nucen odevzdat veškeré legálně držené zbraně, aniž pozbyl oprávnění je držet, a jeho funkce ve spolku nezanikly. Pokud by stát respektoval prevenční povinnost a zabavil mu pouze zbraň jedinou, žalobce mohl své povinnosti plnit i nadále. Protiprávního jednání, z něhož byl obviněn, se měl totiž dopustit pouze jednou ze všech držených zbraní. Povinnosti myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře musel vykonávat i po odnětí zbraní, neboť byl jediným členem spolku způsobilým a oprávněným tak činit (s ohledem na velikost honitby [obec] spolu s další osobou), což potvrdily žalobcova účastnická výpověď a výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení]. [příjmení] si proto dvě zbraně pronajmout za symbolickou částku [částka] denně. V průběhu trestního řízení požádal o vrácení zbraní, avšak bezvýsledně. Celková výše nájemného uplatněná žalobou je důsledkem délky trestního řízení, kterou nelze vytýkat žalobci. Závěr okresního soudu, že„ žalobce délku zápůjčky zbraní neřešil, neboť měl zřejmě již tehdy v úmyslu se zhojit na státu žalobou na náhradu škody“, je pro něj urážlivý a nepochopitelný. Je bezúhonným člověkem. Ačkoli jej nelegální trestní stíhání morálně pošpinilo, uplatnil proti státu pouze nárok na náhradu skutečné škody; vedle žalované částky požádal o náhradu nákladů spojených s trestním řízením, aniž se domáhal odškodnění imateriální újmy, kterou v souvislosti s nezákonným trestním stíháním bezpochyby rovněž utrpěl. Návrhu na potrestání byl zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl trestně stíhán. Zavádějící je závěr okresního soudu, že zbraně nemusel mít k dispozici každodenně. Možnost jmenování nové myslivecké stráže sice formálně existovala, avšak nebyl nikdo, kdo by mohl funkci zastávat. Pokud by byl za tím účelem povolán někdo zvenčí, bylo by to pro spolek finančně nákladné. Plnění úkolů myslivecké stráže vyžadovalo držení kulovnice a brokovnice; kulobrok je plně nenahradí, navíc nikdo nebyl ochoten a schopen jej žalobci půjčit. Cena nájmu za kulobrok byla by ostatně vyšší než žalovaná částka, s ohledem na jeho vyšší pořizovací cenu. Okresní soud nadbytečně vyžádal právní rozbor Ministerstva zemědělství; soud má znát právo, a měl tedy sám provést výklad příslušných ustanovení zákona o myslivosti. Žalobce se domáhal změny rozsudku tak, že soud jeho žalobě vyhoví. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Po zahájení žalobcova trestního stíhání a zabavení zbraní žalobce prostřednictvím mysliveckého spolku nevyvíjel aktivitu k vyřešení nepříznivé situace. Zcela dobrovolně a z vlastní iniciativy přikročil k vypůjčení zbraní jako náhrady za ty, jež mu byly v trestním řízení zabaveny, aniž spolek hledal zástupnou osobu, případně jiné řešení neodporující zákonu. Žalobce tvrdil účelově a nepravdivě, že byl povinen a nucen vykonávat obě myslivecké funkce i nadále. Žalovanou nelze„ trestat“ za to, že žalobce chtěl za každou cenu pokračovat v oblíbené činnosti, k níž nebyl povinen. V honitbě plnil povinnosti myslivecké stráže také [jméno] [příjmení], který se mohl ujmout plnění povinností zbraň vyžadujících namísto žalobce. Bylo by případně vhodnější vypůjčit si zbraň jedinou – tzv. kulobrok. Výši nájemného určil žalobce, jak sám uvedl. V průběhu trestního řízení o vrácení zabavených zbraní nikdy nepožádal, což mohl a měl učinit, resp. tvrzení, že takovou žádost podal, neprokázal. Existovaly tedy alternativní způsoby, jak danou situaci řešit, na něž žalobce rezignoval. Žalovaná částka uplatněná se tvrzením, že odpovídá výši nájemného za dvě zbraně za dobu odnětí zbraní žalobci, rozhodně nebyla přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Žalobce navíc opakovaně zaměňoval odpovědnostní titul, a není zřejmé, zda jím bylo zahájení trestního stíhání, nebo odebrání zbraní. 4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. 6. Podle § 7 odst. 1 cit. zák. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 7. Krajský soud souhlasí s právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu uvedenými ve výčtu, zejména v odstavcích 9., 12., 14. - 17. odůvodnění napadeného rozsudku, a pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje. [jméno] uvedené skutečnosti plynou z provedených listinných důkazů a jejich správnost není důvod zpochybňovat. Proti právně relevantním skutkovým závěrům žalobce ostatně nebrojil. 8. Ze zjištěných skutečností dovodil krajský soud právní závěr, že částka [částka] zaplacená žalobcem za nájem dvou zbraní trvající po dobu, kdy žalobce neměl k dispozici své vlastní zbraně potřebné k výkonu myslivecké činnosti, neboť ty mu byly v trestním řízení dne [datum] odebrány, není škodou, která byla žalobci způsobena státními orgány, a to v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím (dle § 3 odst. 1 písm. a) a § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)). Žalobcovo trestní stíhání skončilo vydáním rozsudku o zproštění návrhu na potrestání pro skutek, kterého se měl žalobce dopustit dne [datum] a který byl kvalifikován jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby a přečin nebezpečného vyhrožování, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, pro nějž byl stíhán, stal. Žalovaná částka tedy není škodou, za kterou stát odpovídá dle § 3 odst. 1 písm. a) a § 5 písm. a) cit. zák. Proti žalobci (vykonávajícímu funkci myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře) bylo vedeno trestní řízení, které skončilo zproštěním návrhu na potrestání, a usnesení o zahájení trestního stíhání je tedy rozhodnutím nezákonným. Podle ustálené judikatury totiž platí: Dojde-li k trestnímu stíhání určité osoby, jež není skončeno pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, je třeba nároky na náhradu škody, jež jí tímto vznikly, posoudit podle ustanovení o náhradě škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Žalobci ovšem nic nebránilo vykonávat povinnosti myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře podle § 15 a § 35 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, i po dobu trestního řízení. Pokud měl za to, že beze zbraní nemůže své povinnosti z titulu obou zmíněných funkcí plnit řádně, měl na vzniklou situaci upozornit příslušný orgán státní správy myslivosti či podniknout jiné kroky k nalezení vhodného řešení v rámci mysliveckého spolku, v něm vykonával funkci předsedy výboru, a mohl v součinnosti s ostatními členy výboru svolat členskou schůzi [anonymizováno] spolku [obec] – [obec], do jejíž kompetence podle platných Stanov spolku, volně dostupných prostř. spolkového rejstříku na internetu, spadá rovněž rozhodování o návrhu na ustanovení a odvolání mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže a o dalších záležitostech spolku (čl. 7 odst. 2 písm. i), s ) Stanov). Žalobcova povinnost zaplatit třetím osobám za užívání dvou zbraní příslušnou částku plynula z nájemních smluv, které žalobce s těmito osobami uzavřel. Žalovanou částku tedy zaplatil z titulu plnění smluvní povinnosti, k níž se dobrovolně zavázal; stejná částka není škodou způsobenou nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání. Sjednání nájemních smluv bylo projevem žalobcovy svobodné vůle (a vůle třetích osob); je přitom právně bezvýznamné, že žalobce uvedeným postupem jednal nad rámec povinností spojených s výkonem funkce myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře vyjmenovaných v ust. § 15 a § 35 odst. 5 zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Pokud tím