26 C 15/2020-43 — Okresní soud v Ostravě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 113 387 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že byla u žalované zaměstnána od 15. 6. 2015 do 29. 4. 2019 na pozici asistentky. Pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením ze strany zaměstnance ze dne 25. 4. 2019 z důvodu nevyplacení části mzdy, což bylo doručeno žalované dne 29. 4. 2019. Žaloba o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru nebyla ze strany žalované podána, a proto okamžité zrušení je platné a účinné. Žalobkyně tak nárokuje jednak dlužné mzdové nároky za období od října 2018 do 25. 4. 2019 a dále v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 zákoníku práce náhradu mzdy ve výši dvou průměrných výdělků. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že pracovní poměr mezi účastníky byl rozvázán na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum]. Žalovaná tvrdí, že žalobkyně pro ni pracovala v říjnu 2018, avšak v listopadu a prosinci 2018 čerpala„ neplacené pracovní volno” a od ledna 2019 do dubna 2019 již nebyla žalobkyně u žalované zaměstnána. Žalovaná dále uvedla, že za odpracované měsíce byla žalobkyni mzda„ bezezbytku” uhrazena. U jednání konaného dne [datum] pak dále jednatel žalované uvedl, že s žalobkyní chtěl rozvázat pracovní poměr, neboť žalovaná na konci roku 2018 utlumovala svou činnost, přičemž v této souvislosti byla žalobkyni předána dohoda o rozvázání pracovního poměru, kterou měla žalobkyně podepsat a zaslat zpět žalované, což žalobkyně neučinila a namísto toho zaslala žalované okamžité zrušení pracovního poměru. <b>Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování</b> 3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána od [datum] do [datum] na pozici asistentky (administrativně-organizační pracovník), místem výkonu práce byla sjednána Ostrava. V čl. IV. odst. 6 pracovní smlouvy byla sjednána týdenní pracovní doba v rozsahu 30 hodin. 4. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] a z dodejky k doručení tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr u žalované z důvodu nevyplacení mezd od října 2018 do 25. 4. 2019. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalované doručeno dne [datum]. 5. Z výplatních lístků za měsíce říjen 2018, listopad 2018 a prosinec 2018 soud zjistil, že žalobkyně vykonala v měsíci říjnu 2018 práci v délce 21 pracovních dní a dva dny čerpala dovolenou. Podle výplatního lístku žalobkyni za říjen 2018 náleží mzda ve výši 12 856 Kč. V měsíci listopadu 2018 žalobkyně vykonala práci v délce 21 pracovních dní a dle výplatního lístku jí za tento měsíc náleží mzda ve výši 12 802 Kč. V měsíci prosinci 2018 žalobkyně vykonala práci v délce 16 pracovních dní a 5 dní čerpala dovolenou, přičemž dle výplatního lístku jí za tento měsíc náleží mzda ve výši 12 673 Kč. 6. Z e-mailové korespondence žalobkyně s účetní žalované [jméno] [příjmení] v období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalobkyně v tomto období vykonávala pracovní činnost a řešila s účetní zpracování a zasílání pracovně právních dokumentů zaměstnanců žalované. <b>Právní hodnocení skutkového stavu</b> 7. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 8. Podle ustanovení § 56 odst. 2 věta prvá zákoníku práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. 9. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 6. 2015, v rámci něhož žalobkyně pracovala u žalované jako asistentka (administrativně-organizační pracovník). Mezi účastníky bylo sporným, kdy došlo k rozvázání tohoto pracovního poměru. Žalovaná tvrdila, že k rozvázání pracovního poměru došlo na základě dohody ze dne 31. 12. 2018, avšak k důkazu tuto dohodu nepředložila, když navíc v průběhu řízení potvrdila, že dohodu o rozvázání pracovního poměru žalobkyně nakonec nepodepsala. 11. Naopak žalobkyně v řízení prokázala, že žalované doručila dne 29. 4. 2019 okamžité zrušení pracovního poměru, které dala z důvodu dlužných mzdových nároků, přičemž dluh na mzdě měl vznikat již od října 2018. Protože žalovaná toto okamžité zrušení pracovního poměru nenapadla ve dvouměsíční prekluzivní lhůtě u soudu žalobou na neplatnost v souladu s ustanovením § 72 zákoníku práce, zanikl pracovní poměr v důsledku tohoto okamžitého zrušení. 12. Bylo povinností žalované přidělovat žalobkyni práci podle sjednané pracovní smlouvy po celou dobu trvání pracovního poměru; v opačném případě vzniká na straně zaměstnavatele překážka v práci a zaměstnanci za dané období náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Nicméně z předložené e-mailové korespondence soud vzal za prokázané, že i v období od října 2018 až do rozvázání pracovního poměru žalobkyně vykonávala pracovní činnost, a proto ji za dané období nenáleží náhrada mzdy, nýbrž mzda v souladu s ustanovením § 109 odst. 1 zákoníku práce. 13. Z výplatních lístků za měsíce říjen 2018, listopad 2018 a prosinec 2018 soud zjistil, že žalobkyně vykonala v měsíci říjnu 2018 práci v délce 21 pracovních dní a dva dny čerpala dovolenou, přičemž za tento měsíc jí náleží mzda ve výši 12 856 Kč. Splatnost této částky nastala dne [datum]. V měsíci listopadu 2018 žalobkyně vykonala práci v délce 21 pracovních dní, přičemž za tento měsíc jí náleží mzda ve výši 12 802 Kč. Splatnost této částky nastala dne [datum]. V měsíci prosinci 2018 žalobkyně vykonala práci v délce 16 pracovních dní a 5 dní čerpala dovolenou, přičemž jí za tento měsíc náleží mzda ve výši 12 673 Kč. Splatnost této částky nastala dne [datum]. 14. Za měsíc leden až duben 2019 žalobkyně výplatní lístek od žalované nedostala, a proto je nutné její mzdové nároky za toto období vyčíslit s ohledem na předpokládaný výdělek, a to dle mzdy ve mzdovém výměru vydělené průměrným počtem týdnů v měsíci a týdenním počtem pracovních hodin dle smlouvy (12 800: 4,348: 30 = 98.13 Kč/hod). Počet hodin ve výši 30 byl smluvně ujednán v čl. IV. odst. 6 pracovní smlouvy. Měsíc leden 2019 měl 22 pracovních dní, a proto mzda činí 98,13 x 6 hodin x 22 dní, tedy 12 953 Kč. Splatnost tohoto mzdového nároku nastala dne [datum]. Měsíc únor 2019 měl 20 pracovních dní, a proto mzda činí 98,13 x 6 hodin x 20 dní, tedy 11 775 Kč. Splatnost tohoto mzdového nároku nastala dne [datum]. Měsíc březen 2019 měl 22 pracovních dní, a proto mzda činí 98,13 x 6 hodin x 21 dní, tedy 12 364 Kč. Splatnost tohoto mzdového nároku nastala dne [datum]. Měsíc duben měl až do skončení pracovního poměru 21 pracovních dní, a proto mzda činí 98,13 x 6 hodin x 21 dní, tedy 12 364 Kč. Splatnost tohoto mzdového nároku nastala dne [datum] Celkem tak na mzdových nárocích dluží žalovaná žalobkyni za období od ledna 2019 do dubna 2019 částku 49 456 Kč. 15. Jelikož pracovní poměr byl rozvázán v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru, které dala žalobkyně žalované, náleží jí v souladu s citovaným ustanovením § 56 odst. 2 věta prvá zákoníku dále náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce dvouměsíční výpovědní doby. Předpokládaný měsíční výdělek se v případě tohoto nároku vypočte jako průměrný hodinový výdělek, přičemž po vynásobení násobkem týdenní pracovní doby (40 hodin) a koeficientem 4,348 (tento koeficient vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce) činí tato náhrada mzdy za výpovědní dobu 25 600 Kč (tj. 98,13 Kč x 4.348 x 30 = 12.800 Kč, tedy 2x 12 800 Kč = 25 600 Kč). 16. Žalobkyni tak náleží celkem částka 113 387 Kč sestávající z nezaplacené mzdy za období od října 2018 do dubna 2019 a dále z náhrady mzdy za výpovědní dobu v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru. Splatnost jednotlivých mzdových nároku nastala v souladu s ustanovením § 141 odst. 1 zákoníku práce poslední den měsíce následujícího po vykonání práce. V případě náhrady mzdy za výpovědní dobu pak nastala splatnost ve sjednaném výplatním termínu po rozvázání pracovního poměru. S ohledem na prodlení žalované se splatnými mzdovými nároky vzniklo žalobkyni právo na úrokové příslušenství, přičemž právo žalobkyně na úroky z prodlení, vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a výše úrokového příslušenství odpovídá nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 17. Výrok II. tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 14