27 C 296/2021-13 — Okresní soud v Ostravě

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 3 840 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni s částkou 840 Kč vrátit, přičemž tak neučinila, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství celou tuto částku. Soud rozhodl o věci dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, když účastníci byli usnesením vyzváni, nechť uvedou, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, přičemž žalobkyně své kladné stanovisko vyjádřila již v žalobě a žalovaná se nevyjádřila vůbec. Soud proto v souladu s dikcí zasílaného usnesení vycházel z toho, že žádný z účastníků neměl vůči zamýšlenému postupu soudu námitky. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní tak dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne [datum] dohodla s žalobkyní, že tato jí poskytne finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, které následně žalovaná žalobkyni s částkou 840 Kč vrátí, přičemž žalovaná doposud nezaplatila ničeho. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud v prvé řadě konstatuje, že smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou – tato přitom byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku za splnění podmínek § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.) – soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která byla uzavřena mezi podnikateli. Dohodnuto přitom bylo, že oproti obdržení částky 3 000 Kč žalovaná vrátí žalobkyni 3 840 Kč, což s ohledem na dobu trvání smlouvy (44 dní) tvoří v procentuálním vyjádření úrok cca 300 %, kteroužto výši lze sice například v případě smluvního vztahu podnikatele a spotřebitele bez dalšího považovat za ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy v takové části neplatné, nicméně za situace, kdy se jedná o úvěr realizovaný mezi dvěma podnikatelskými subjekty, nelze jen z tohoto důvodu bez dalšího dospět k závěru, že by smlouva byla v této části rozporná s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatná (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Proto vzhledem k tomu, že žalované byla taková částka poskytnuta, přičemž vráceno nebylo ničeho, zavázal soud žalovanou k zaplacení částky 3 840 Kč žalobkyni, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud dále přiznal žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení z dlužné částky podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb; pokud jde o počátek prodlení žalované, soud vycházel ze splatnosti smlouvy. Procesně úspěšné žalobkyni vzniklo dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 5 119 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky) – převzetí věci, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby – v celkové výši [částka], když sazba za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 3 840 Kč odpovídá podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 3. vyhlášky částce 1 000 Kč. Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300). Náhrada 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 819 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.