34 C 301/2021-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 564 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný cestoval v prostředku MHD bez platného jízdního dokladu a byl takto zjištěn při kontrole přepravním kontrolorem ve dnech 23. 7. 2019, 30. 9. 2019 a 3. 12. 2020. Ve všech výše uvedených případech uzavřel žalovaný se žalobcem dohody s cestujícím, ve kterých se zavázal k úhradě jízdného a přirážky v dojednané lhůtě. Svou povinnost však žalovaný vůči žalobci v dojednané lhůtě nesplnil. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci jak jízdné, tak přirážku k jízdnému dle platných právních předpisů. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání konanému dne 21. 9. 2021 se žalobce omluvil, žalovaný se bez předchozí omluvy k jednání nedostavil, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná, ale toliko částečně a to co do částky 3 040 Kč, a to z následujících důvodů. V řízení bylo prokázáno obsahem listin – dohodami s cestujícím [číslo] že žalovaný dne 23. 7. 2019 a 30. 9. 2019 cestoval v dopravním prostředku žalobce bez platného jízdního dokladu, když tyto okolnosti byly zjištěny při kontrole přepravním kontrolorem; žalovaný se zavázal ve výše uvedených dohodách s cestujícím zaplatit žalobci jak odpovídající jízdné, tak přirážku k jízdnému, což však poté v dohodnuté lhůtě neučinil. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel dohodu s cestujícím dne 3. 12. 2020 pod [číslo] neboť tato dohoda nebyla vůbec žalovaným akceptována, tzn. nebyl zde podpis cestujícího. Žalobce se k ústnímu jednání nedostavil, nemohlo se mu tak dostat poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní stran jízdy v MHD dne 3. 12. 2020, touto svou dobrovolnou neúčastí se tak zbavil možnosti, aby mu takovéto poučení ze strany soudu bylo podáno. Soud má tedy za to, že žalobce neprokázal, že dne 3. 12. 2020 cestoval žalovaný v prostředku MHD žalobce a byl takto přistižen přepravním kontrolorem bez platného jízdního dokladu. V tomto rozsahu, tj. co do částky 1 524 Kč představující jízdné a přirážku k jízdnému za tuto jízdu soud shledal žalobu nedůvodnou, a to včetně příslušenství, když žalobce v tomto směru neunesl ani povinnost důkazní, ani povinnost tvrzení, neboť v žalobě tvrdil, že dne 3. 12. 2020 byla uzavřena dohoda s cestujícím žalovaným, tato skutečnost však prokázána nebyla, a nebylo takto ani prokázáno, že žalovaný v uvedený den v prostředku MHD žalobce vůbec cestoval. Ve zbytku uplatněného nároku soud shledal žalobní nárok žalobce za prokázaný. 5. Po právním zhodnocení skutkového stavu soud dospěl k závěru, že nárok žalobce co do zaplacení částky 3 040 Kč je důvodný, když plyne z ustanovení § 2 550 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), dále z ustanovení § 18a zákona č. 111/1994 Sb., ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb. a článku IX. smluvních přepravních podmínek, když k uhrazení této peněžní povinnosti se žalovaný rovněž zavázal výše uvedenými dohodami s cestujícím. Vzhledem k výše uvedenému soud vyhověl žalobě v rozsahu výše uvedeném a zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 3 040 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to včetně příslušenství, neboť se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobci dle ustanovení § 1968, 1970 o. z., když výše příslušenství je dána dobou prodlení a ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. V daném případě byl žalobce úspěšný toliko částečně v rozsahu 67 %, v rozsahu 33 % byl neúspěšný, soud tedy za užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 % (po odečtení neúspěchu od úspěchu), což z částky představující náklady řízení v rozsahu 600 Kč (400 Kč zaplacený soudní poplatek, 2x náhrada režijního paušálu á 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. – sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, za užití ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř.) představuje částku 204 Kč. 7. Lhůta k zaplacení přiznané částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.