34 C 334/2021-23 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 23. 2. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 2 364,92 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 31. 5. 2012 žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly platné obchodní podmínky, na základě kteréžto se žalobce zavázal žalovanému dodávat elektřinu do odběrního místa [obec] [část obce] a [část obce], [ulice a číslo] a žalovaný se zavázal zde elektřinu odebírat. Následně provedl žalobce fakturou [variabilní symbol] vyúčtování nedoplatku za období od 17. 10. 2013 do 31. 8. 2013 ve výši 2 255,55 Kč, ze kterého byla dne 27. 7. 2018 provedena úhrada ve výši 477,40 Kč, žalovanému tak zbývá uhradit částku 1 778,15 Kč splatnou ke dni 7. 10. 2013. Tato dlužná částka žalovaným uhrazena nebyla. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 31. 5. 2012 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, jejíž součástí byly platné obchodní podmínky, na základě kteréžto se žalobce zavázal žalovanému dodávat plyn do odběrního místa [obec] [část obce] a [část obce], [ulice a číslo] a žalovaný se zavázal zde plyn odebírat. Následně provedl žalobce fakturou [variabilní symbol] žalobce vyúčtoval žalovanému dodávku plynu za období od 16. 7. 2013 do 4. 6. 2014 na částku 586,77 Kč splatnou ke dni 1. 7. 2014. Tato dlužná částka žalovaným uhrazena nebyla. Obě dlužné částky nebyly žalovaným zaplaceny ani poté, co podáním ze dne 21. 11. 2013 a ze dne 4. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných částek, přičemž tato podání byla řádně učiněna prostřednictvím České pošty s. p. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se k ústnímu jednání konanému dne 14. 10. 2021 nedostavil, k žalobě se nevyjádřil, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o tomto skutkovém stavu: 5. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu uzavřenou dne 31. 5. 2012, jejichž součástí byly platné obchodní podmínky, bylo prokázáno, že tímto se žalobce zavázal žalovanému dodávat plyn a elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrního místa [obec] [část obce] a [část obce], [ulice a číslo] a žalovaný se zavázal na daném odběrním místě plyn a elektřinu odebírat a vyfakturované následně žalobci uhradit. Následně provedl žalobce fakturou [variabilní symbol] splatnou ke dni 7. 10. 2013 vyúčtování nedoplatku ve výši 2 255,55 Kč za období od 17. 10. 2013 do 31. 8. 2013, ze kterého byla dne 27. 7. 2018 provedena úhrada ve výši 477,40 Kč, žalovanému tak zbývá uhradit částku 1 778,15 Kč, když splatnost této částky nastala ke dni 7. 10. 2013. Dále bylo prokázáno, že fakturou [variabilní symbol] žalobce vyúčtoval žalovanému dodávku plynu do daného odběrného místa za období od 16. 7. 2013 do 4. 6. 2014 na částku 586,77 Kč splatnou ke dni 1. 7. 2014. Tato dlužná částka žalovaným uhrazena nebyla. Obě dlužné částky nebyly žalovaným zaplaceny ani poté, co byly žalovanému zaslány dne 21. 11. 2013 a 4. 2. 2021 předžalobní upomínky. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a již vůbec neprokázal, že by dlužné částky následně po podání žaloby byly zaplaceny. 6. Na základě takto prokázaného stavu soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je zcela důvodná, když bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu § 588 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen OZ) a § 50 zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon (dále jen e. z.) a smlouvu o dodávce plynu ve smyslu § 72 odst. 1 e. z., čímž vznikla žalovanému povinnost hradit platby za elektřiny a zemního plynu dle příslušných faktur, když tuto svou povinnost žalovaný nesplnil a dostal se do prodlení vůči žalobci se splněním svého peněžitého závazku, přičemž nárok na příslušenství žalobce vyplývá z ustanovení § 517 a 559 OZ, jakož i ustanovení § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014, když výše úroků z prodlení je dána v prvním případě ustanovením § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a u druhé dlužné částky ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Vzhledem k tomu, že byl žalobce v řízení zcela úspěšný, soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázal žalovanou zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 2 699 Kč, když tato představuje součet těchto položek: 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, 2 úkony právní služby á 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada hotových výdajů, tj. 2x režijní paušál á 100 Kč (převzetí zastoupení a sepis žaloby), dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 úkon právní služby á 1 000 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/19996 Sb. (účast u ústního jednání), 1x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH ve výši 399 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Jestliže žalobce požadoval odměnu advokáta ve smyslu § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., soud má za to, že se v daném případě jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobci náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje se zněním ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud zavázal žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Žalovaný je povinen zaplatit žalovanou částku, její příslušenství a náklady řízení ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.