36 C 390/2021-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou ze dne 13. 7. 2021 domáhal po žalované úhrady částky 4 573 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaná dne 27. 10. 2020, 4. 12. 2020 a 9. 3. 2021 neprokázala na výzvu zaměstnance žalobce při přepravní kontrole platným jízdním dokladem, nezaplatila jízdné ve výši 2 x 24 Kč a 1 x 25 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 3 x 1 500 Kč, ačkoliv byla žalobcem k úhradě vyzvána. 2. V právní věci byl vydán Okresním soudem v Ostravě dne 23. 7. 2021 elektronický platební rozkaz, tento se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, proto byl platební rozkaz usnesením ze dne 10. 9. 2021 zrušen. 3. V souladu s ust. § 115 a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále o. s. ř.) soud věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. <b>4. Soud učinil následující závěr o zjištěném skutkovém stavu:</b> Žalovaná se v [obec] dne 27. 10. 2020 v 06:06 hod na lince [číslo] dne 4. 12. 2020 v 15:05 hod na lince [číslo] dne 9. 3. 2021 v 12:55 hod. na lince [číslo] hromadné dopravy provozované žalobcem neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, byly s ní sepsány dohody s cestujícím [číslo] které žalovaná podepsala a bylo ji uloženo zaplatit jízdné ve výši 2 x 24 Kč a 1 x 25 Kč a vždy přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná písemně uznala nárok v celkové výši 4 573 Kč, co do důvodu i výše. Žalovaná dosud částku 4 573 Kč nezaplatila. Žalovaná byla vyzvána dne 25. 5. 2021 k úhradě dlužné částky, dluh neuhradila. 5. Toto je prokázáno dohodami s cestujícím a předžalobní upomínkou. 6. Žalobou uplatněný nárok vzniklý po 1. 1. 2014 je dán podle § 2550 zákona 89/2012Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále o. z.) dle kterého byla mezi účastníky nastoupením žalované do dopravního prostředku provozovaného žalobcem uzavřena konkludentně smlouva o přepravě, a ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě, a článkem IX. Smluvních přepravních podmínek žalobce. Soud tedy zavázal žalovanou zaplatit žalobci dlužné jízdné a přirážky k jízdnému spolu s úroky z prodlení tak, jak žalobce požadovala, když nárok žalobce na úrok z prodlení je dán ust. § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaná písemně uznala nárok žalobce v celkové výši 4 573 Kč, bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že dlužnou částku uhradila, žalovaná však toto netvrdila ani neprokázala. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce měl ve věci plný úspěch, zavázal soud žalovanou v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a) o. s. ř. zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč. Tato částka představuje 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále 2 x 100 Kč za hotové výdaje za dva úkony, které byly žalobci přiznány v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., vyhlášky č. 254/2015 Sb. 8. Dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované plnit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 9. Odůvodnění rozsudku je v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř.