40 C 160/2021-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 400 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 899,21 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 873,49 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 311,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 19,34 % ročně z částky 14 311 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřela dne 8. 2. 2018 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu žádného trvání smlouvy výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,34 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 450 Kč počínaje od 15. 2. 2018 a se splatností poslední splátky dne 4. 4. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně neuhradil, se dlužná jistina od 5. 4. 2019 úročí úrokovou sazbou 19,34 % ročně. Žalovaný uhradil na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jejího postoupení částku v celkové výši 8 600 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 20 400 Kč, sestávající z dlužné jistiny 14 311 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 0 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 088,89 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 1 837,49 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 899,21 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil. 2. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že si vzal půjčku, protože potřeboval peníze a pak na ní zapomněl. Manželka asi něco zaplatila. 3. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 7. 2. 2018 žalovaný požádal společnosti [právnická osoba] o zápůjčku ve výši 20 000 Kč. V žádosti vedle svých osobních údajů uvedl, že je ženatý a bydlí v nájemním bydlení, je zaměstnaný s čistým příjmem 18 000 Kč, přičemž pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. [ulice] výdaje žadatele pak činí výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč a spoření 500 Kč. K ověření měly být předloženy: pracovní smlouva a výplatní pásky (zjištěno ze [anonymizováno] karty). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, úrok 3 000 Kč, poplatek 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, tj. celkem 27 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž první splátka byla splatná nejpozději do 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně příslušné strany [anonymizováno] postoupených pohledávek). Původní věřitel [právnická osoba] dopisem ze dne 29. 11. 2019 oznámil žalovanému postoupení pohledávky (zjištěno z [anonymizováno] o postoupení pohledávek). Toto oznámení odeslala žalobkyně na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dne 13. 12. 2019 (zjištěno z [anonymizováno] archu ze dne 13. 12. 2019) a nebylo zjištěno doručení do dispozice žalovaného, neboť předmětnou zásilku pošta nemá v evidenci (zjištěno z výpisu ze sledování zásilky [anonymizováno]). Dne 4. 9. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z [anonymizováno] k plnění ve spojení s [anonymizováno] lístkem ze dne 4. 9. 2020) a byla doručena do dispozice žalovaného dne 9. 9. 2020 (zjištěno z výpisu ze sledování zásilky [anonymizováno]). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). 4. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 5. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 [číslo]“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice z