40 C 164/2021-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou ze dne 17. 2. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 292 900 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že na základě přílohy [číslo] k dohodě o ukončení nájmu nebytových prostor ze dne 28. 2. 2011 (dále jen "Příloha 1") uznal nájemce [jméno] [příjmení], [IČO], bytem [adresa] (dále jen "Dřívější nájemce") svůj dluh vůči žalobci na nedoplatku nájemného v celkové výši 292 900 Kč. Žalovaný jakožto budoucí nájemce příslušného nebytového prostoru v přízemí domu [adresa] na pozemku [číslo] na ulici [ulice a číslo] v [obec] - [část obce] (dále jen "Nebytový prostor") přijal na základě Přílohy 1 závazek uhradit nedoplatek nájemného po Dřívějším nájemci v celkové výši 292 900 Kč. Žalobci tak vznikl nárok vůči žalovanému na úhradu dlužné částky ve výši 292 900 Kč (dále jen "Dluh"). Žalovaný následně uzavřel s žalobcem smlouvu o pronájmu Nebytových prostor ze dne 1. 3. 2011 ve znění dodatku [číslo] ze dne 30. 4. 2012 (dále jen " Smlouva). Přílohou [číslo] Smlouvy byl splátkový kalendář (dále jen "Splátkový kalendář"), ve kterém žalovaný uznal svůj Dluh a zároveň se zavázal uhradit svůj Dluh vůči žalobci postupnými splátkami: 100 000 Kč v roce 2012, 100 000 Kč v roce 2013 a 92 900 Kč v roce 2014 (dále jen "Splátky"). Žalobce uplatňuje úroky z prodlení v zákonné výši z příslušných Splátek pouze do 31. 12. 2014, neboť do této doby nebyl žádný úrok z prodlení mezi žalobcem a žalovaným sjednán. Na základě Splátkového kalendáře se však žalobce s žalovaným dohodnul na smluvním úroku z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby ČNB pro dané období ze zbylé nezaplacené částky, a to od 1. 1. 2015, resp. od nedodržení termínu poslední Splátky. Žalovaný na svůj Dluh doposud ničeho neuhradil, proto žalobce uplatňuje smluvený úrok z prodlení ve výši 0,1 % (tj. dvojnásobek diskontní sazby ČNB za dané období) ročně z částky 292 900 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení. Žalobce dostál své zákonné povinnosti a žalovanému zaslal předžalobní výzvu ze dne 1. 2. 2021 k úhradě dlužné částky ve výši 292 900 Kč včetně příslušenství. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dne 4. 2. 2021. Žalovaný na výzvu do dnešního dne nijak nereagoval, a proto žalobce uplatňuje právo na náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu, a to Dohodou o ukončení nájmu nebytových prostor ze dne 28. 2. 2011 včetně přílohy [číslo] Smlouvou o pronájmu nebytových prostor ze dne 1. 3. 2011 včetně přílohy [číslo] dodatku [číslo] předžalobní výzvou ze dne 1. 2. 2021 včetně dodejky. 5. Předloženými listinami žalobkyně prokázala veškerá svá tvrzení uvedená v žalobě. 6. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobce uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) podle právních předpisů platných v době uzavření Smlouvy o pronájmu nebytových prostor, a to konkrétně zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obch. zák.) a zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.) a zák. č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o.z. (§ 3030 o.z.). 7. Na smluvní vztah obou účastníků soud aplikoval ustanovení obchodního zákoníku, neboť s přihlédnutím ke všem okolnostem bylo zřejmé, že se jedná o smluvní vztah mezi podnikateli týkající se jejich podnikatelské činnosti (srov. ust. § 261 odst. 1 obch. zák.). 8. Dne 1. 3. 2011 uzavřel žalovaný jako nájemce s žalobcem a dále [jméno] [příjmení] jako pronajímateli v souladu s ust. § 3 zák. č. 116/1990 Sb. platně smlouvu o nájmu nebytových prostor, a to prodejny, kanceláře, skladu a WC, o celkové ploše 180,6 m2, umístěných v přízemí domu [adresa] v [obec] – [část obce] [obec], ul. 28 října 212. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. V příloze [číslo] žalovaný uznal dluh dřívějšího nájemce v celkové výši 292 900 Kč a zavázal se jej uhradit ve třech splátkách, a to částku 100 000 Kč splatnou v roce 2012, částku 100 000 Kč splatnou v roce 2013 a částku 92 900 splatnou v roce 2014. Svůj závazek uhradit nedoplatek nájemného z dřívější provozní činnosti potvrdil i podpisem nájemní smlouvy. V průběhu trvání smluvního vztahu zemřela pronajímatelka [jméno] [příjmení] a jediným pronajímatelem se stal žalobce. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázány z Nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2011 včetně Přílohy 1 („ Splátkový kalendář“) a Dodatku [číslo] („ Změna [číslo]“ ze dne 30. 4. 2012). 9. V souladu s ust. § 531 obč. zák. se původní nájemkyně [jméno] [příjmení] jako dlužník dohodla s žalovaným, že žalovaný přejímá její dluh na nedoplatku nájemného za období 2007 – 2010 v celkové výši 292 900 Kč, což vzal soud za prokázáno z Přílohy 1 Dohody o ukončení nájmu nebytových prostor ze dne 28. 2. 2011 („ Přiznání nedoplatku“). Žalobce jako věřitel dal souhlas s převzetím dluhu žalovanému v uzavřené nájemní smlouvě, což vzal soud za prokázáno z textu této listiny. V Příloze [číslo] („ Splátkový kalendář“) Nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2011 žalovaný přejímaný dluh co do důvodu a výše v souladu s ust. § 323 odst. 1 obch. zák. uznal a zavázal se jej uhradit ve sjednaných splátkách. 10. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobci dlužnou částku v celkové výši 292 900 Kč. 11. Podle ust. § 365 obch. zák. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je v takovém případě povinen platit věřiteli z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak předpisy občanského práva (srov. ust. § 517 odst. 1, odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění novely č. 33/ 2010 Sb.). Žalovaný neuhradil svůj dluh ve sjednaných lhůtách, a proto jej soud zavázal uhradit žalobci i příslušenství pohledávky, a to ve výši zákonného úroku z prodlení za dobu trvání dohody o splátkách a po zesplatnění celého dluhu ve výši smluveného úroku z prodlení. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého zavázal soud žalovaného zaplatit v řízení plně úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47 290 Kč, sestávající z odměny za právní zastoupení žalobce ve výši 28 500 Kč dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška) za 3 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) za převzetí věci včetně první porady s klientem, 2 x písm. d) za odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby, 3 x režijního paušálu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, to vše zvýšeno o náhradu za 21% DPH ve výši 6 174 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 716 Kč. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů za jeden další požadovaný úkon, a to za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu, neboť veškeré rozhodné skutečnosti, uvedl už právní zástupce žalobce v předžalobní výzvě ze dne 1. 2. 2021, tj. výzvě, která byla vyhotovena již po první schůzce s žalobcem, na níž došlo k převzetí právního zastoupení. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byl žalobce v řízení zastoupen advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobce. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.