40 C 230/2021-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 408,66 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa] s žalovaným dne 12. 3. 2018 smlouvu o úvěru č. [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 408,66 Kč nejpozději dne 22. 3. 2019. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán. Do podání žaloby žalovaný uhradil částku 1 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se nevyjádřil. 3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo] soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a na straně úvěrované [celé jméno žalovaného], u nějž je dále uvedeno datum narození, rodné číslo, adresa, číslo OP, číslo telefonu, email a bankovní spojení. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 408,66 Kč. Celková částka k úhradě činila 30 657,03 Kč. Datum poskytnutí úvěru bylo 13. 3. 2018 a splatnost úvěru byla stanovena dne 22. 3. 2019 Smlouva je podepsána úvěrujícím dne 12. 3. 2018 Vedle místa, kde má být podpis úvěrovaného (klienta), je vytištěno jméno„ [celé jméno žalovaného]“ a pod ním SMS kód: [číslo]. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. S ohledem na toto učiněné zjištění soud již nečinil žádná skutková zjištění z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z předložené listiny – potvrzení o platbě ve spojení se sdělením [právnická osoba] poskytl žalovanému na jeho bankovní účet dne 12. 3. 2018 částku 18 000 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. [číslo] byla postoupena na žalobkyni. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni žalovanému dopisem ze dne 6. 4. 2021, který byl odeslán žalovanému společně s předžalobní výzvou téhož dne. 5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 6. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 12. 3. 2018 žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 18 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil toliko 1 500 Kč a zůstatek neuhradil ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby (doručena 27. 9. 2021). Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 16 500 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 30. 9. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván. Zákonný úrok z prodlení k okamžiku zesplatnění, tj. datu doručení žaloby žalovanému byl ve výši 8,5 % ročně, a proto soud zavázal žalovaného uhradit zákonný úrok z prodlení v této výši. 8. S ohledem na vše výše uvedené pak soud žalobu ohledně zbývajících uplatněných nároků zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. 9. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (při zohlednění i požadovaného příslušenství) podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.