40 C 281/2021-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 564,95 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 077,75 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 715,32 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 564,95 Kč od 5. 12. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 18,15 % ročně z částky 17 564,95 Kč od 5. 12. 2020 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným dne 24. 7. 2015 Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč. Věřitel posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na zadní straně smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli částku ve výši 9 779 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 819 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,15 % ročně a odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 15 měsíčních splátkách po 2 586 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 6. 11. 2016. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku v celkové výši 18 700 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství 20 079 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem 14 400 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 18,15 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání dne 3. 12. 2021 se nedostavil žalovaný, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků. 4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Žalovaný požádal společnost [právnická osoba] dne 24. 7. 2015 o poskytnutí zápůjčky ve výši 29 000 Kč na nákup automobilu. V žádosti uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 20 000 Kč, což mělo být ověřeno z pracovní smlouvy a výplatní pásky. Dále žalovaný uvedl, že je podnájemník. Další příjem domácnosti je ve výši 10 000 Kč měsíčně. Běžné měsíční výdaje domácnosti činí celkem 14 750 Kč, z čehož 8 000 Kč činí nájem, 750 Kč telefon, 3 000 Kč splátky zápůjček/výživné a 3 000 Kč výdaje na domácnost. Dalšími ověřenými dokumenty měly být nájemní/podnájemní smlouva a SIPO (zjištěno ze Zákaznické karty). Téhož dne žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 29 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě a žalovaná se zavázal uhradit peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 9 779 Kč, tj. celkem 38 779 Kč, a to v 15 měsíčních splátkách ve výši 2 586 Kč a poslední splátku ve výši 2 575 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce). Žalovaný uhradil žalobkyni za dobu od 27. 1. 2016 do 6. 6. 2019 částku v celkové výši 18 700 Kč (zjištěno z Tabulky umoření). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 64 Seznamu postoupených pohledávek). Dne 17. 7. 2019 odeslala žalobkyně žalovanému na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě oznámení společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 17. 7. 2019). Dne 26. 2. 2021 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému adresu bydliště uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 26. 2. 2021). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). 5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 6. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění novely zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZosÚ), je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 1 citovaného zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. 8. Podle § 22 odst. 5 ZosÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 9. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení zákazníka ve Smlouvě o zápůjčce. 10. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. 11. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když tato zkoumání omezila pouze na prohlášení zákazníka v Zákaznické kartě. Pokud v této listině bylo zaznamenáno, že žalovaným byly předloženy označené dokumenty, tak tyto již žalobkyní soudu předloženy nebyly. 12. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. 13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 29 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 29 000 Kč. Žalovaný fakticky zaplatil původnímu věřiteli částku 18 700 Kč a žalobkyni po postoupení pohledávky dalších 14 400 Kč, tj. celkem 33 100 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila podstatnou část provedených plateb na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovaným zaplacenou částku. Jelikož žalovaný uhradil více, než obdržel, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.). 14. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.