62 C 326/2021-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem žaloby je zaplacení částky 8 617 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému ze dne 27. 8. 2012, 8. 11. 2012, 13. 11. 2012, 6. 4. 2013, 31. 7. 2013, 27. 2. 2014 a 12. 3. 2014. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování činí soud skutkový závěr, že žalovaný cestoval ve dnech 27. 8. 2012, 8. 11. 2012, 13. 11. 2012, 6. 4. 2013, 31. 7. 2013, 27. 2. 2014 a 12. 3. 2014 na linkách [číslo] bez platného jízdního dokladu. Jízdné činilo 15 Kč, 16 Kč a 20 Kč. Za tyto přestupky byla žalovanému vyměřena přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč a 1 500 Kč. Pravdivost skutečností uvedených v dohodách s cestujícím č. I [číslo], I [číslo], I [číslo], I [číslo], I [číslo], I [číslo] a I [číslo] žalovaný stvrdil svým podpisem. Na dlužnou částku žalobkyni ničeho neuhradil. 4. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Žalobkyně je dopravcem veřejné linkové dopravy dle zákona č. 111/1994 Sb., respektive dopravcem drážní dopravy dle zákona č. 266/1994 Sb. Žalovaný nástupem do vozidla městské hromadné dopravy uzavřel se žalobkyní přepravní smlouvy, čímž mu vznikla povinnost dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a zejména povinnost zaplatit cenu za přepravu dle platného tarifu (§ 760 a následující občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a § 2550 a následující občanského zákoníku). Výše jízdného dle platného tarifu žalobkyně činila 15 Kč, 16 Kč a 20 Kč. Jelikož se žalovaný při přepravních kontrolách neprokázal platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit žalobkyni nejen stanovené jízdné, ale i přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč a 1 500 Kč. Výše přirážky vyplývá ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně, a to pro každý jednotlivý případ neoprávněné jízdy. Žalovaný pohledávky žalobkyně v souladu s ustanovení § 558 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a § 2053 občanského zákoníku, uznal, má se za to, že závazky žalovaného vůči žalobkyni v době uznání trvaly. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8 617 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, byl v souladu s ustanovením § 517 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a § 1970 občanského zákoníku, zavázán zaplatit žalobkyni také příslušenství, a to úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána ustanovením § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství ve lhůtě tří dnů právní moci rozsudku, když tato lhůtě je dána v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 5. Jelikož žalobkyně byla se svou žalobou v plném rozsahu úspěšná, byl žalovaný ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázán zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a 200 Kč za hotové výdaje dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a ustanovení § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.