80 C 167/2021-34 — Okresní soud v Ostravě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 4. 2. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila tím, že dne 19. 11. 2018 žalovaná nastoupila přepravu na lince právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno], čímž došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při kontrole revizorem bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila přepravu bez platného jízdního dokladu a vznikla jí tak povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně jízdné ve výši 10 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019, když příslušné postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání dne 2. 11. 2021 se zástupkyně žalobkyně ani žalovaná nedostavily, zástupkyně žalobkyně se omluvila, žalovaná se žádným způsobem neomluvila, nepožádala o odročení jednání, v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal ve věci v nepřítomnosti účastníků. 4. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že dne 19. 11. 2018 zjistil oprávněný zaměstnanec právní předchůdkyně žalobkyně, že žalovaná se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem. Cestující bylo uloženo zaplatit jízdné ve výši 10 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě dle § 2550 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a žalovaná jako cestující byla povinna hradit jízdné. Tuto povinnost si žalovaná nesplnila, když při kontrole dne 19. 11. 2018 se nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem dle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., § 37 zákona č. 266/1994 Sb. a v souladu s přepravními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila a následně neprokázala, že by žalovanou částku zaplatila, soud žalobě vyhověl, a to včetně žalovaného příslušenství. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., když výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má procesně zcela úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů účelně vynaložených při uplatňování svého práva. Žalobkyni na nákladech řízení byl přiznán zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení. V souladu s ustanovením § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), byla žalobkyni na nákladech právního zastoupení přiznána odměna advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy). Dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu byla dále žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů za shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, byla žalobkyni dále na nákladech právního zastoupení přiznána 21% DPH z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů, to vše v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.