80 C 201/2021-36 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 18. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 500 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 13. 1. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně pod dřívějším názvem [anonymizována tři slova] uzavřela se žalovaným dne 23. 2. 2018 smlouvu o poskytování služeb internetu [číslo]. Na základě této smlouvy zajištovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to až do dne 30. 6. 2019, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s článkem 8.2 všeobecných podmínek žalobkyně měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy [číslo] vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, kterými byl set-top box/CA Modul, sériové číslo [anonymizováno] a přístupová karta [číslo]. Tato technická zařízení žalovaný od žalobkyně převzal, což stvrdil podpisem na formuláři o provedení ze dne 23. 2. 2018. V rozporu se svými povinnostmi žalovaný žalobkyni po ukončení smlouvy zařízení nevrátil, této vznikl dle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení set-top boxu a ve výši 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty. Žalovaný byl vyzván dne 30. 12. 2020 ze strany zástupce žalobkyně k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení. Žalovaný ani na základě tohoto upomenutí před podáním žaloby své závazky nesplnil, a to ani částečně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti účastníků, na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 2. 2018 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] žalovaný převzal do svého užívání přijímací zařízení, konkrétně set-top box, sériové číslo [anonymizováno] a přístupová karta sériové [číslo] Součástí smlouvy byly smluvní podmínky, se kterými byl žalovaný seznámen a zavázal se, že v případě, že nebude plnit řádně své povinnosti, např. pokud nevrátí pronajaté zařízení řádně a včas, zavazuje se zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč za nevrácení, poškození nebo zničení karty. Smlouva byla ukončena ke dni 30. 6. 2019, žalovaný byl vyzván k vrácení zařízení, kdy závazek vrátit zařízení nesplnil, byl vyzván dopisem žalobkyně ze dne 11. 7. 2019 k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty 6 500 Kč. Žalovaný na výzvu nereagoval, zařízení nevrátil. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 30. 12. 2020, kterou vyzval žalovaného k vrácení technického zařízení do 7 dnů od doručení výzvy a k úhradě smluvní pokuty 6 500 Kč rovněž do 7 dnů. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba ve věci je zcela důvodná. Účastníci platně uzavřeli nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, kdy žalobkyně poskytla žalovanému předmětné služby, a žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Žalobkyně dále platně sjednala smluvní pokutu ve smyslu ustanovení § 2048 o. z. pro případ, že dojde k ukončení smlouvy, kdy byla sjednána povinnost uživatele vrátit zapůjčené technické zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy a pro případ porušení této povinnosti byla sjednána povinnost uživatele uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za porušení povinnosti vrátit set-top box a 1 500 Kč za nevrácení nebo zničení přístupové karty. Žalovaný však svou povinnost porušil, kdy nevrátil zapůjčené technické zařízení, vznikla mu povinnost zaplatit požadovanou smluvní pokutu ve výši 6 500 Kč. Nezaplacením dlužné částky ke dni splatnosti se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni tak v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z. vznikl nárok na úroky z prodlení, jejichž výše je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení potřebných k uplatnění svého práva, a to náklady za právní zastoupení, tj. tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně doložila, že právní zástupce je k datu soudního rozhodnutí plátcem DPH, byl jí v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž přiznán nárok na DPH ve výši 21 % z odměny advokáta, režijních paušálů, kdy 21% DPH z částky 900 Kč činí 189 Kč Náklady právního zastoupení včetně DPH tak činí 1 089 Kč, včetně soudního poplatku ve výši 400 Kč pak náklady řízení celkem činí 1 489 Kč. V daném případě se jednalo o příklad formulářové žaloby ve věci typově i skutkově jednoduché, nárok je uplatněn vzorovou žalobou (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), v níž jsou standardně měněny pouze identifikační údaje žalované strany, výše dlužné částky, datum splatnosti a ukončení smlouvy. Opakované podávání obdobných žalob vyplývá z informačního systému soudu. Proto stanovení náhrady nákladů řízení za právní zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je dle názoru soudu zcela adekvátní. 7. Tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. 8. Lhůta k plnění byla dána v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.