80 C 422/2020-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 13. 8. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 17. 6. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 13. 8. 2018 smlouvu o poskytování služeb internetu [číslo]. Na základě této smlouvy zajištovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to až do dne 28. 2. 2019, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s článkem 4.4 zvláštních podmínek pro službu internetu [anonymizováno] měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy [číslo] vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, kterými byl set-top box/CA Modul, sériové číslo [anonymizována dvě slova], sériové číslo [číslo]. Toto technické zařízení žalovaná od žalobkyně převzala, což stvrdila podpisem na smlouvě [číslo]. V rozporu se svými povinnostmi žalovaná žalobkyni po ukončení smlouvy zařízení nevrátila, této vznikl dle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení set-top boxu. Žalovaná byla vyzvána dne 27. 5. 2020 ze strany zástupce žalobkyně k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení. Žalovaná ani na základě tohoto upomenutí před podáním žaloby své závazky nesplnila, a to ani částečně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti účastníků, na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 13. 8. 2018 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] žalovaná převzala do svého užívání přijímací zařízení, konkrétně set-top box/CA Modul, sériové číslo [anonymizována dvě slova], sériové číslo [číslo] Součástí smlouvy byly smluvní podmínky, se kterými byla žalovaná seznámena a zavázala se, že v případě, že nebude plnit řádně své povinnosti, např. pokud nevrátí pronajaté zařízení řádně a včas, zavazuje se zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Smlouva byla ukončena k 28. 2. 2019, žalovaná byla vyzvána k vrácení zařízení, kdy závazek vrátit zařízení nesplnila, byla vyzvána dopisem žalobkyně ze dne 29. 3. 2019 k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty 5 000 Kč. Žalovaná na výzvu nereagovala, zařízení nevrátila. Zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne 27. 5. 2020, kterou vyzval žalovanou k vrácení technického zařízení do 7 dnů od doručení výzvy a k úhradě smluvní pokuty 5 000 Kč rovněž do 7 dnů. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba ve věci je zcela důvodná. Účastníci platně uzavřeli nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, kdy žalobkyně poskytla žalované předmětné služby a žalovaná se zavázala za tyto služby platit sjednanou cenu. Žalobkyně dále platně sjednala smluvní pokutu ve smyslu ustanovení § 2048 o. z. pro případ, že dojde k ukončení smlouvy, kdy byla sjednána povinnost uživatele vrátit zapůjčené technické zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy a pro případ porušení této povinnosti byla sjednána povinnost uživatele uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za porušení povinnosti vrátit set-top box. Žalovaná však svou povinnost porušila, kdy nevrátila zapůjčené technické zařízení, vznikla jí povinnost zaplatit požadovanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Nezaplacením dlužné částky ke dni splatnosti se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni tak v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z. vznikl nárok na úroky z prodlení, jejichž výše je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení potřebných k uplatnění svého práva, a to náklady za právní zastoupení, tj. tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně doložila, že právní zástupce je k datu soudního rozhodnutí plátcem DPH, byl jí v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž přiznán nárok na DPH ve výši 21 % z odměny advokáta, režijních paušálů, kdy 21% DPH z částky 900 Kč činí 189 Kč Náklady právního zastoupení včetně DPH tak činí 1 089 Kč, včetně soudního poplatku ve výši 400 Kč pak náklady řízení celkem činí 1 489 Kč. V daném případě se jednalo o příklad formulářové žaloby ve věci typově i skutkově jednoduché, nárok je uplatněn vzorovou žalobou (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), v níž jsou standardně měněny pouze identifikační údaje žalované strany, výše dlužné částky, datum splatnosti a ukončení smlouvy. Opakované podávání obdobných žalob vyplývá z informačního systému soudu. Proto stanovení náhrady nákladů řízení za právní zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je dle názoru soudu zcela adekvátní. 7. Tuto částku byla žalovaná zavázána zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. 8. Lhůta k plnění byla dána v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.