159 C 27/2021-45 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 9. 2021 se domáhala toho, aby soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 39 776 Kč s 9 % úrokem z prodlení p. a., a to z částky ve výši 9 944 Kč za dobu od 11. 9. 2018 do 8. 10. 2018, z částky ve výši 19 888 Kč za dobu od 9. 10. 2018 do 12. 11. 2018, z částky ve výši 29 832 Kč za dobu od 13. 11. 2018 do 10. 12. 2018, z částky ve výši 39 776 Kč za dobu od 11. 12. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 4. 2017 uzavřela žalobkyně se žalovanou Smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, na základě které přenechala žalobkyně žalované k užívání nebytové prostory specifikované v čl. 2 Smlouvy za měsíční nájemné ve výši 8 116 Kč. Dodatkem č. 1 ke Smlouvě ze dne 26. 5. 2017 bylo s účinností ode dne 1. 7. 2017 zvýšeno měsíční nájemné na částku ve výši 9 944 Kč. Dle čl. 6 a čl. 6 Smlouvy byla Smlouva uzavřena na dobu určitou, a to na 18 měsíců od počátku nájmu, který byl stanoven ke dni 1. 7. 2017. Doba nájmu dle Smlouvy skončila uplynutím 18timěsíční lhůty dnem 31. 12. 2018. Žalobkyně z titulu neuhrazeného nájemného evidovala za žalovanou dluh za měsíce září 2018, říjen 2018, listopad 2018 a prosinec 2018 v celkové výši 143 072 Kč, a to na základě vystavených faktur č. [anonymizováno] – splatné dne 10. 9. 2018, č. [anonymizováno] – splatné dne 8. 10. 2018, č. [anonymizováno] – splatné dne 12. 11. 2018 a č. [anonymizováno] – splatné dne 10. 12. 2018. Žalobkyně dne 1. 3. 2021 vyzvala žalovanou prostřednictvím datové schránky k zaplacení nájemného, příslušenství i smluvní pokuty, nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy, avšak bezvýsledně. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včas odpor. V odporu uvedla, že žalovaná již v květnu 2018 se dohodla se žalobkyní na ukončení nájemního vztahu ke dni 31. 8. 2018. Žalovaná v souladu s ústní dohodou chtěla formalizovat tuto dohodu i písemnou formou, a z tohoto důvodu dne 28. 5. 2018 odeslala žalobkyni na adresu jejího sídla písemnou dohodu, kterou si však žalobkyně nevyzvedla. Tato dohoda o ukončení nájemního vztahu byla však následně žalobkyní stvrzena formou podpisu předávacího protokolu a převzetím pronajatých prostor dne 29. 8. 2018. Žalobkyně a žalovaná dne 29. 8. 2018 podepsaly protokol o předání – převzetí nebytových prostor a klíčů. Téhož dne byly předmětné prostory v souladu s ujednáním stran o ukončení nájemního vztahu žalobkyni předány zcela vyklizené. Statutární zástupce žalobkyně tuto skutečnost stvrdil vlastnoručním podpisem. Tedy předmětné prostory žalovaná žalobkyni předala, a to vyklizené, a žalobkyně od žalované nebytové prostory převzala. V období, za které se žalobkyně domáhá dlužného nájemného, již podle dohody žalobkyně a žalované žalovaná předmětné nebytové prostory neužívala, žalobkyně měla tyto nebytové prostory plně ve své dispozici. Žalobkyně neprokázala, kdy byly předmětné faktury doručeny žalované. Žalobkyní tvrzené faktury nebyly žalované doručeny, ani v r. 2018, ani v r. 2019, ani v r. 2020, ale až v r. 2021. I přes tuto skutečnost žalobkyně požaduje od žalované úroky od r. 2018. Skutečnost, že se žalobkyně a žalovaná dohodly na ukončení nájemního vztahu ke dni 31. 8. 2018, prokazuje i e-mailová zpráva jednatele žalobkyně ze dne 26. 4. 2019, kdy sděluje, mj.: byť tato komunikace probíhá v měsíci duben 2019, tj. cca ¾ roku po předání nebytových prostor, přesto zástupce žalobkyně hovoří pouze o fakturách za měsíc srpen 2018. Vzhledem k tomu, že i tyto faktury žalované včas nedoručil, byl nucen tyto faktury vystavit s datem 26. 4. 2019. Rozhodné je to, že ještě v dubnu 2019 o žádném dluhu za měsíce září - prosinec 2018 nehovoří. Dohoda o ukončení nájemního vztahu ke dni 31. 8. 2018 je stvrzována zástupcem žalobkyně tak, že den 6. 5. 2019 bere jako závazné datum úhrady všech zbylých faktur. Zástupce žalobkyně v e-mailu přiznává, že jediné faktury, které vůči žalované eviduje jako neuhrazené, jsou pouze faktury do 31. 8. 2018, a nikoliv déle. Žalobkyně tedy přiznává, že ke dni 31. 8. 2018 došlo k ukončení nájemního vztahu. Poslední fakturu, kterou z titulu nájemního vztahu vůči žalované vystavila, je faktura za měsíc srpen 2018. Kromě faktur ze srpna 2018 žalovaná ničeho nedluží. Žalobkyně zamlčuje, že na předžalobní výzvu ze dne 26. 2. 2021 bylo žalovanou řádně reagováno prostřednictvím přípisu právního zástupce žalované ze dne 5. 3. 2021. Žalovaná uplatnila obranu v tom smyslu, že se žalovaná o ukončení nájemního vztahu s pronajímatelem ke dni 31. 8. 2018 dohodla již v květnu 2018, a tato jejich dohoda byla oběma stranami stvrzena. Žalovaná prostřednictvím zástupce zhodnotila nárok žalobkyně dle ust. § 2302 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to následovně: Účastníci nesjednali formu ukončení nájemní smlouvy. Smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání nemá zákonem obligatorně stanovenou písemnou formu. V takovém případě platí, že: právní úprava zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, opustila dřívější právní úpravu týkající se ukončování smluvních vztahů založených písemnou formou, jež byla obsažena v ust. § 40 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a která pro ukončení těchto vztahů vyžadovala striktně písemnou formu. Nově platí, že právní jednání rušící právní vztahy založené formálně z vůle stran mohou být provedena neformálně, pokud se strany nedohodnou jinak - což tedy není případ nároku žalobkyně (viz Komentář 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2034). Závazek ze smlouvy uzavřené v písemné formě bez obligatorního požadavku zákona je možno dohodou zrušit i ve formě jiné. V souladu se zásadou neformálnosti právních jednání, která je občanským zákoníkem široce respektována, může být vůle jednajícím provedena jakýmkoliv objektivně poznatelným způsobem, nejsou-li pro právní jednání výjimečně stanoveny formální požadavky zákonem nebo z vůle jednajících stran. V případě smluv platí, že změnit původně sjednanou formu (a to i formu písemnou) lze nejen výslovným prohlášením učiněným v samostatném ujednání stran, ale stejně tak mlčky v rámci úkonu, kterým strany uzavírají smlouvu v jiné než původně sjednané formě (viz komentář k § 559 a § 564 občanského zákoníku, Komentář 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014). Smluvní forma může být účastníky opuštěna kdykoliv, opuštění formy lze provést i konkludentně. Konkludentně provedené opuštění formy spočívá v jednání, kterým dají účastníci najevo, že sjednanou formou nechtějí být nadále vázáni. Takovým jednáním je často právě vědomé poskytnutí plnění podle neformálně sjednané smlouvy. Podle § 582 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že neplatnost způsobenou nedostatkem formy lze namítnout jenom tehdy, pokud již nebylo plněno. U smluvní formy platí toto pravidlo vždy, u formy zákonné pouze tehdy, jde-li o formu předepsanou v části čtvrté občanského zákoníku, která upravuje závazková (relativní) práva. Tedy smluvní strany, účastníci, se dohodli na ukončení nájemního vztahu ke dni 31. 8. 2018, což oba účastníci stvrdili svým následným jednáním – vyklizením, předáním a převzetím nebytových prostor, jakož i následně zaslaným vyúčtováním všech dlužných faktur, jež zahrnovaly pouze faktury do měsíce srpna 2018. Jestliže se následně v r. 2021 žalobkyně rozmyslela a začala nově požadovat po žalované dlužné nájemné za měsíce září - prosinec 2018, tedy v rozporu s jejich původním ujednáním, pak takové jednání nepožívá právní ochrany. Jestliže se žalobkyně s žalovanou dle popsaných okolností ústně dohodne na ukončení nájemního vztahu ke dni 31. 8. 2018, tuto dohodu následně stvrdí převzetím nebytových prostor, a pak žalovanou od srpna 2018 do února 2021 žádným způsobem neinformuje, že vůči ní uplatňuje dlužné nájemné za měsíce září - prosinec 2018, jde o učebnicové jednání, na které zákonodárce pamatoval v ust. § 6 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Obě tato ustanovení zapovídají výkon práva plynoucího z nepoctivého jednání, resp. ze zjevného zneužití práva, přičemž se žalovaná porušení obou těchto ustanovení dovolává. Je nepřípustné, aby se někdo po déle než 2 letech od zcela prokazatelné dohody o ukončení nájemního vztahu, po naplnění této dohody vyklizením prostor a po stvrzení této dohody závěrečným vyúčtováním v r. 2021„ rozpomněl“, že by mohl využít toho, že nepřevzal zásilku, a tudíž ukončení nájemního vztahu neformalizoval písemnou formou, a začal se domáhat po žalované údajného dlužného plnění, aniž by této vůbec kdy doručil tvrzené dlužné faktury. Jde o nepoctivé jednání a o jednání zjevně zneužívající právo, kterému se nemůže dostat jakékoliv právní ochrany. Žalovaná namítala i nedůvodnost přiznání úroků z prodlení, když žalovaná předmětné faktury od žalobkyně v době, od které je žalobkyní počítán běh úroků z prodlení, neobdržela. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout. 3. Žalovaná prostřednictvím zástupce na ústním jednání doplnila své vyjádření a listinné důkazy ohledně vrácení kauce žalobkyni, kterou žalovaná na počátku nájemního vztahu uhradila. V souladu s ust. čl. 7 Sml