19 C 192/2020-110 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 1. 6. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž bude žalované uložena povinnost uhradit jí částku shora uvedenou. 2. Na odůvodnění žaloby uvedla, že je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Česká republika - Ministerstvo zdravotnictví. Zřízena byla za účelem poskytování zdravotních služeb, a to na základě rozhodnutí Ministra zdravotnictví ze dne [datum] [anonymizováno] [číslo] [datum]. Žalovaná je soukromou právnickou osobou - zdravotní pojišťovnou. Žalobkyně v úvodu žaloby uvedla, že naléhavě potřebuje k zajištění svého řádného a udržitelného chodu značné finanční prostředky ze zdravotního pojištění, a to též s přihlédnutím ke strategickému postavení žalobkyně v rámci České republiky při zvládání celosvětové pandemie nákazy Covid 19. S odkazem na závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu v podmínkách cenové regulace dané úhradovou vyhláškou a omezené smluvní volnosti ve smyslu vyhlášky o rámcových smlouvách, má žalobkyně za to, že úhrada za poskytnuté zdravotní služby má - co do výše - odpovídat alespoň účelně vynaloženým nákladům za tyto služby, při absenci jiných zdrojů financování poskytnutých služeb. Žalobkyně má za to, že v případě hospitalizační péče poskytnuté žalobkyní pojištěncům žalované tento požadavek není splněn, domáhá se tedy doplatku za žalobkyní poskytnuté zdravotní služby ve formě hospitalizací pojištěnců žalované v roce 2017 ve výši rozdílu mezi reálnými náklady účelně vynaloženými za tyto služby a úhradami za tyto služby žalobkyni od žalované, neboť žalobkyně objektivně neměla a nemá jiných zdrojů k financování těchto zdravotních služeb. 3. Žalobkyně dále uvedla, že mezi účastnicemi řízení byla dne 5. 2. 2013 uzavřena smlouva [číslo] o poskytování a úhradě hrazených služeb, jejíž forma a obsah v podstatném ohledu vychází z vyhlášky o rámcových smlouvách i jejích příloh. Primárním závazkem žalobkyně dle této smlouvy je poskytovat hrazené zdravotní služby pojištěncům žalované, k čemuž přiléhá povinnost žalované poskytnout žalobkyni za tyto služby úhradu za podmínek sjednaných ve smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb. Pro rok 2017 strany uzavřely dne 6. 4. 2017 úhradový dodatek [číslo] ke smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb, jímž v souladu a s odkazem na Úhradovou vyhlášku pro rok 2017 byla stanovena hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro rok 2017. Žalobkyně v žalobě uvedla výpočet, jakým došla k žalované částce. Žalobkyně zdůraznila, že nejprve vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 1 651 468,09 Kč představující rozdíl mezi celkovou úhradou za zdravotní služby poskytnuté pojištěncům žalované v roce 2017 a celkovými náklady žalobkyně na tyto zdravotní služby vynaložené, přičemž náklady byly kalkulovány na základě metodiky DRG. Upomínka byla doručena žalované dne 30. 7. 2019. Žalobkyně však touto žalobou uplatňuje toliko částku 221 254 Kč jako rozdíl mezi žalobkyní nutně vynaloženými náklady na poskytování hrazených služeb (zdravotní péče) v roce 2017, očištěnými od jiných relevantních zdrojů financování, a úhradami provedenými žalovanou za totéž časové období v jednotlivých segmentech zdravotní péče. Žalobkyně má za to, že tento požadavek je plně v souladu s judikaturou Ústavního soudu, zejména s nálezem Pl. ÚS 19/13. Žalobkyně dále poukázala na standardní problémy ve zdravotnictví, zejména na nedostatečnou lůžkovou péči v důsledku nedostatku zdravotních sester, nedostatečnou kapacitu navazující dlouhodobé péče, navyšování platů zaměstnanců ve zdravotnictví a zaobírala se i dopady onemocnění Covid 19 na plánovanou péči o pacienty žalobkyně a na cash flow žalobkyně. Navrhla, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. 4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Žalovaná tvrdila a tvrdí, že poskytla žalobkyni úhrady za předmětné služby tak, jak je k tomu zavázána smlouvou [číslo] o poskytování a úhradě zdravotních služeb pro poskytování lůžkové péče ze dne 5. 2. 2013, ve znění dodatku [číslo] ze dne 6. 4. 2017, a platnými právními předpisy, zejména zákonem o veřejném zdravotním pojištění a zákonem o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. Úhradový dodatek, resp. jeho návrh, žalovaná dne 15. 3. 2017 odeslala žalobkyni, která měla možnost se k jeho znění vyjádřit či navrhnout jeho případné úpravy. Žalobkyně však nic z toho neučinila a návrh žalované bez dalšího v celém jeho rozsahu akceptovala. Dne 12. 4. 2017 pak obdržela žalovaná Úhradový dodatek podepsaný ze strany žalobkyně. Žalobkyně, ačkoliv mohla, tak neuplatnila jakékoliv výhrady k výši bodu stanovené úhradovým dodatkem. Žalovaná poskytla žalobkyni veškeré úhrady za hrazené služby, a to zcela v souladu se zákonem, uzavřenou smlouvou a úhradovým dodatkem. V případě, že by žalovaná poskytla žalobkyni jakékoliv jiné plnění nad rámec zákona, či smlouvy, došlo by ze strany žalované, která zároveň v určitých případech vystupuje i jako správní orgán, k porušení zákona a zejména ústavního pravidla stanoveného pro orgány veřejné moci – co není výslovně povoleno, je zakázáno. Takové překročení nastavených hranic by také mohlo pravděpodobně představovat nedovolenou veřejnou podporu žalobkyně oproti jiným poskytovatelům zdravotních služeb, neboť žalovaná hospodaří s veřejnými prostředky. 5. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, která má se žalovanou (zdravotní pojišťovnou) uzavřenu smlouvu [číslo] o poskytování a úhradě hrazených služeb. Nesporné bylo i to, že k této smlouvě byl pro rok 2017 uzavřen dne 6. 4. 2017 úhradový dodatek [číslo] ke smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb, jímž v souladu a s odkazem na Úhradovou vyhlášku pro rok 2017 byla stanovena hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro rok 2017. Strany dále nesporovaly, že žalobkyně vyzvala žalovanou upomínkou ze dne 22. 5. 2020 k úhradě částky 221 254 Kč, kterou žalovaná neuhradila. 6. Podstata sporu spočívá v tom, zda strana žalující má nárok na doplatek ceny zdravotních služeb poskytnutých v roce 2017 pojištěncům žalované z výše uvedených důvodů. 7. Ze smlouvy [číslo] o poskytování a úhradě zdravotních služeb uzavřené mezi účastníky řízení 5. 2. 2013 má soud za prokázané, že tato smlouva byla uzavřena v souladu s ustanovením § 17 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a v souladu s vyhláškou 618/2006 Sb. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31. 12. 2017 s tím, že pokud jedna ze smluvních stran neoznámí druhé straně jeden rok před uplynutím této doby, že nemá zájem o pokračování smluvního vztahu podle této smlouvy, doba účinnosti smlouvy se o jeden rok prodlužuje. Pro rok 2017 byl k této smlouvě uzavřen dne 6. 4. 2017 dodatek [číslo] ke smlouvě [číslo] z něhož má soud za prokázané, že se strany sporu dohodly, že tímto dodatkem bude v souladu a s odkazem na Úhradovou vyhlášku pro rok 2017 stanovena hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro rok 2017. Z dopisu [stát. instituce] ze dne 19. 5. 2020, [číslo jednací] má soud za prokázané, že žalobkyni byl poskytnut jednorázový příspěvek ve výši 1 285 478 548 Kč na úhradu závazků po splatnosti nebo závazků nad 60 dnů od data uskutečnění zdanitelného plnění a přefinancovaných závazků. Z dopisu se dále zjišťuje, že prostředky jsou účelově určeny na oddlužení nemocnic formou jednorázového příspěvku zřizovatele. Dále byla žalobkyně vyzvána k předání zprávy o využití prostředků. 8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru: Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je [země] – [stát. instituce]. Zřízena byla zejména za účelem poskytování zdravotních služeb, a to na základě rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo]. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 5. 2. 2013 uzavřena smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb [číslo] na jejímž základě žalobkyně pojištěncům žalované poskytuje sjednané zdravotní služby a žalovaná tyto v mezích smlouvy hradí. Pro rok 2017 byl mezi žalobkyní a žalovanou dne 6. 4. 2017 uzavřen úhradový dodatek [číslo] ke Smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb pro rok 2017, v němž byla stanovena hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro rok 2017; výše úhrad a regulačních omezení byla stanovena s odkazem na úhradovou vyhlášku č. 348/2016 Sb. Na základě smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb a na základě dodatku k této smlouvě byla ze strany žalované v roce 2017 žalobkyni provedena úhrada ve výši 5 021 261 Kč, z toho na akutní hospitalizační péči částka ve výši 2 767 574 Kč, což bylo mezi stranami sporu nesporné. V rámci interních postupů žalobkyně dopočítala rozdíl mezi nutně vynaloženými náklady žalobkyně na poskytování hrazených služeb (zdravotní péče) v roce 2017 a úhradami provedenými žalovanou za totéž časové období, a to v jednotlivých segmentech zdravotní péče, přičemž v segmentu akutní hospitalizační péče činil dle žalobkyně