19 C 365/2021-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná strana uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 17. 7. 2017 prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaná strana se zavázala úvěr splatit nejpozději 17. 10. 2017, což však neučinila. Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky původního věřitele. Dne 1. 1. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná strana byla opětovně vyzývána ke splnění své povinnosti vrátit jistinu půjčky, naposledy předžalobní výzvou s oznámením postoupení, ovšem bezvýsledně, žalobkyně se proto domáhá, aby byla zavázána zaplatit jí částku 4 000 Kč na dlužné jistině a zákonný úrok z prodlení z této částky (tj. 4 000 Kč) od 18. 10. 2017 do zaplacení. 2. K ústnímu jednání, které se konalo dne 4. 1. 2022, se žádný z účastníků nedostavil, přičemž neúčast omluvila pouze žalobkyně, která souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním: Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru datované 17. 7. 2017 soud nic podstatného nezjistil, neboť tyto listiny nejsou ze strany žalovaného podepsány a soudu nebyly předloženy žádné důkazy svědčící o tom, že by je žalovaný skutečně uzavřel prostřednictvím dálkové komunikace. Naopak z potvrzení o platbě (jakož i ze Sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 10. 12. 2021) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet náležející žalovanému částku 4 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy vč. podacího lísku soud zjistil, že žalovaná strana byla před podáním žaloby seznámena se skutečností, že pohledávka předchůdkyně žalobkyně za ní přešla na žalobkyni a zároveň byla vyzvána k plnění výzvou odeslanou 2. 2. 2021 se splatností tři dnů od doručení výzvy. 4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 5. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovanou stranou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu nadepsané smlouvy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena. Neoznačila žádná tvrzení ani důkazy týkající způsobu ověření totožnosti žalovaného např. skrze kontrolu občanského průkazu či skrze verifikační platbu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 000 Kč pomocí bezhotovostního převodu na účet žalovaného a k plnění jej vyzvala výzvou odeslanou 2. 2. 2021 se stanovenou třídenní lhůtou splatnosti. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 4 000 Kč. Žalovaná strana se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a je povinna toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná strana dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni také právo na úroky z prodlení a dle § 1970 o. z., zavázal žalovanou stranu k zaplacení úroků z prodlení od 9. 2. 2021, a to v sazbě vycházející z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného. Soud vyšel z toho, že bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a první prokázaná výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 2. 2. 2021. Dle § 573 o. z., se pak tato výzva považuje za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 5. 2. 2021. Žalovanému byla poskytnuta třídenní lhůta k plnění (do 8. 2. 2021) a tedy od 9. 2. 2021 je žalovaná strana v prodlení s plněním. Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva s tvrzeným obsahem. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v řízení neúspěch v poměrně nepatrné části a soud jí tak přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena podle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 189 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Soud v této souvislosti taktéž odkazuje na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle kterého by výše přiznané odměny advokáta neměla převyšovat vymáhanou pohledávku. 11. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu, k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.