21 C 132/2021-12 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se domáhal úhrady 2 040 Kč s příslušenstvím, která představovala náklady na odtah a uložení vozidla Audi, [registrační značka], které bylo odtaženo z ulice [ulice] v [obec]. Žalovaný přes výzvu dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř. 4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci tak, že společnost [právnická osoba] byla pověřena prováděním odtahu vozidel – překážek silničního provozu. Žalovaný byl registrován jako provozovatel vozidla, Audi, [registrační značka], které neoprávněně stálo dne 25. 8. 2020 na vyhrazeném parkovacím místě na ulici [ulice] v [obec] a bylo proto na pokyn městského strážníka odtaženo. Náklady na odtah a uložení vozidla vyúčtované žalovanému protokolem o odtažení motorového vozidla [číslo] činily 1 487,60 Kč za odtah, 198,34 Kč za 2 dny uložení vozidla a DPH ve výši 354,05 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobce na vymáhanou pohledávku ničeho neuhradil. 5. Co se právního hodnocení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Vozidlo bylo odstraněno z pozemní komunikace ve vlastnictví žalobkyně podle § 45 zák. č. 361/2000 Sb. o silničních komunikacích. Náklady na odtažení vozidla a jeho uložení činily žalovanou částku, která představovala škodu podle § 2910 obč. zák., která vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, a kterou je žalovaný povinen nahradit. Soud proto rozhodl ve výroku I. o jeho povinnosti tak učinit, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, která představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (písemné podání ve věci samé, výzva k plnění) ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. 7. Náklady za zastoupení advokátem, které žalobce uplatňoval, nepovažoval soud za účelně vynaložené, neboť u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního zabezpečení k hájení jeho práv a v tomto případě se nejednalo o právní problematiku složitou a pro statutární město výjimečnou, která by zastoupení advokátem vyžadovala (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12).