21 C 158/2021-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném uhrazení částky ve výši 12 128 Kč s příslušenstvím, která představovala neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému za jízdu dopravním prostředkem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] [anonymizováno] [územní celek], a.s. (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) bez platného jízdního dokladu 2 x dne 14. 1. 2019, dále pak 16. 1. 2019, 25. 1. 2019, 27. 1. 2019, 2 x 19. 3. 2019 a 29. 3. 2019. Vymáhané pohledávky byly na žalobkyni postoupeny Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 23. 10. 2019 (dále jen„ smlouva o postoupení pohledávek“). Žalovaný přes výzvu žalobkyně na pohledávky ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř. 4. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu: Ze zápisů o provedené přepravní kontrole ze dne 2 x 14. 1. 2019, 16. 1. 2019, 25. 1. 2019, 27. 1. 2019, 2 x 19. 3. 2019 a 29. 3. 2019, ze Smluvních přepravních podmínek městské hromadné dopravy [anonymizována dvě slova] [územní celek] a Tarifu jízdného městské hromadné dopravy [anonymizována dvě slova] [územní celek], a. s. má soud za prokázané, že žalovaný cestoval ve dnech 2 x 14. 1. 2019, 16. 1. 2019, 25. 1. 2019, 27. 1. 2019, 2 x 19. 3. 2019 a 29. 3. 2019 dopravními prostředky [číslo] provozovanými právním předchůdcem žalobkyně, bez platného jízdního dokladu a na místě při přepravní kontrole neuhradil jízdné v celkové výši 128 Kč a přirážku k jízdnému v celkové výši 12 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2019 soud zjistil, že vymáhané pohledávky byly postoupeny právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 3. 1. 2020 a vrácenou obálkou ze dne 6. 1. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužné pohledávky neuhradil. 5. Co se právního hodnocení týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě podle § 2550 a násl. obč. zák., na základě které se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni jízdné. Při přepravní kontrole se ovšem žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a byl proto povinen uhradit v souladu s § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a přepravními podmínkami jízdné a přirážku k jízdnému, což neučinil. Soud proto rozhodl o jeho povinnosti tak učinit ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 768 Kč, která představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta za tři úkony právní služby (jednoduchá výzva k plnění, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21% DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř.