27 C 331/2021-101 — Okresní soud v Ostravě

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 2 000 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto vymezeny ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] sídlem: [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], Malta – a žalovanou, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 2 000 Kč a žalovaná se ji zavázala právní předchůdkyni vrátit, což však neučinila. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, rozhodoval soud bez jednání a na základě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne [datum] žalované v hotovosti částku 2 000 Kč, kterou žalovaná právní předchůdkyni ani žalobkyni v dohodnutém termínu nevrátila; svůj nárok předchůdkyně žalobkyně převedla na žalobkyni dne [datum] smlouvou o postoupení pohledávek. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud shora označenou, oběma stranami podepsanou, smlouvu posoudil jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě které předchůdkyně žalobkyně coby zápujčitel poskytla žalované coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. V řízení pak byla jednak prokázána aktivní legitimace žalobkyně, která vznikla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, a jednak skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti částku 2 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Povinností žalované bylo vrátit tyto peněžní prostředky věřiteli nejpozději do [datum]. Soud žalobě vyhověl ohledně částky 2 000 Kč představující nevrácenou jistinu zápůjčky, neboť žalobkyně podanou žalobou žádné jiné nároky vztahující se ke smlouvě nepožadovala. Povinnost právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované zde přitom vzhledem k § ust. 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru nebyla. Soud dále přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. také úroky z prodlení, neboť žalovaná se dostala do prodlení s vrácením zápůjčky dne 31. 5. 2014. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná a soud jí tak přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena podle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 189 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.