30 C 190/2022-15 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 6. 6. 2021 mezi žalovaným, v postavení vydlužitele a žalobkyní, v postavení zapůjčitele, byl žalovanému poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila 10 000 Kč. K uzavření Smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že nabídka na uzavření Smlouvy učiněná žalovaným vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky finančních prostředků, byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného schválena a potvrzena žalobkyní formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl také unikátní číselný kód, po jehož zadání žalovaným do systému žalobkyně byly žalovanému finanční prostředky převedeny na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. [příjmení] celkové částky k úhradě splatí žalovaný nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, došlo dne 7. 9. 2021 k zesplatnění úvěru. S odkazem na ustanovení čl. VI. Smlouvy má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky. Smluvní pokuta od 8. 9. 2021 do 7. 2. 2022 (0,10 % z částky 10 000 Kč) činí celkem 1 530 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: potvrzení o schválení úvěru, předžalobní upomínka včetně poštovního podacího archu, sazebník, smlouva o úvěru ze dne 6. 6. 2021, doklady o ověřování úvěruschopnosti, oznámení o zesplatnění včetně podacího archu. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé. 5. Soud konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu, neboť tato skutečnost se z listiny nazvané smlouva o úvěru nepodává. Podpis žalovaného na listině absentuje. Žalobkyně v řízení nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě. 6. Z výpisu z účtu soud zjistil, že z účtu předchůdkyně žalobkyně byla dne 6. 6. 2021 provedena platba ve výši 10 000 Kč na účet označený pouze svým číslem. Z této listiny se nepodává, že by částka 10 000 Kč byla poskytnuta právě žalovanému. Soud tak nevzal za prokázáno, že by byla žalovanému skutečně vyplacena buď v hotovosti, nebo jakýmkoliv jiným způsobem tvrzená částka, neboť žalobkyní předložené důkazy nejsou způsobilé prokázat tvrzení, že žalovanému byl v tvrzené výši úvěr poskytnut, tj. že žalovaný úvěr čerpal; soud nevzal za prokázáno, že se jedná o účet, jehož majitelem je žalovaný, resp. že se jedná o účet, který by svým aktivním úkonem určil žalovaný k poukázání finančních prostředků. 7. Zástupcem žalobkyně byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu. 8. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. 9. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu a neprokázala ani, že by žalovanému byly peněžní prostředky fakticky poskytnuty. 10. Podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Jelikož předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona. 11. V předložené úvěrové smlouvě či jiných listinách nebyl obsažen žádný podpis žalovaného, a to ani elektronický. Přestože elektronický podpis je v zák. č. 397/2016 Sb. a v čl. 3 bodu 10 nařízení EU [číslo] 2014 vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení a dalších identifikačních údajů žalovaného v záhlaví smlouvy, doplněné o tvrzení žalobkyně, že žalovaný smlouvu odsouhlasil na webových stránkách úvěrujícího. Soud tedy uzavírá, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Nedodržení písemné formy podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. 12. Rovněž tak žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovanému byly fakticky poskytnuty tvrzené peněžní prostředky. Poskytnutím úvěru je třeba rozumět převedení příslušných peněžních prostředků z vlastnictví úvěrujícího do vlastnictví úvěrovaného, tj. poskytnuté peněžní prostředky musí být ve vlastnictví úvěrujícího (srov. [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 690 – 714). V posuzované věci se předchůdkyně žalobkyně zavázala převést peněžní prostředky na účet žalovaného. Z provedeného důkazu - potvrzení o provedené platbě - bylo pouze prokázáno odeslání finančních prostředků z účtu. Žádným z provedených důkazů pak už nebylo prokázáno nabytí peněžních prostředků žalovaným. 13. Soud byl připraven u jednání žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř. 14. S ohledem na vše výše uvedeno soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul. 15. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla se svou žalobou procesně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.