30 C 199/2022-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 28. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalovaná strana coby úvěrovaný uzavřel dne 20. 4. 2018 s původním věřitelem, tj. společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jako Původní věřitel 1), Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen "smlouva") dle zákona o spotřebitelském úvěru a dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Následně nabyla pohledávku společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jako Původní věřitel 2), a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 uzavřené s původním věřitelem. Původní věřitel 2 uzavřel dne 11. 12. 2019 se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo] (dále jako [právnická osoba]), coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky (dále jako Smlouva o postoupení 1), o čemž byla žalovaná strana vyrozuměna oznámením o postoupení. Dne 9. 6. 2021 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a věřitelem jako postupníkem, na základě které byla postoupena předmětná pohledávka (dále jako Smlouva o postoupení 2). Podle smlouvy se Původní věřitel zavázal poskytnout žalované straně bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu určitou, a to ve výši 20 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s příslušenstvím, a to ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 20. 5. 2019. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 20. 4. 2018, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaná strana na svůj závazek nesplnila na dlužnou pohledávku ničeho. Touto žalobou se žalobkyně po žalované straně domáhá úhrady jistiny dlužné částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z dlužné jistiny od data splatnosti tj. od 21. 5. 2019 do zaplacení a dále se smluvním úrokem z jistiny dlužné částky v sazbě ve výši 25,85 % p. a. od 21. 4. 2018 do zaplacení. Nárok žalobkyně na smluvní úrok vyplývá z článku II. odst. 1 smlouvy o úvěru. Ostatní příslušenství dluhu žalobkyně po žalované straně nepožaduje, když se domáhá úhrady pouze jistiny dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a smluvního úroku z dlužné jistiny, jak shora v tomto článku uvedeno. Před poskytnutím úvěru Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované strany, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Z uvedených informací původní věřitel zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalované strany, při zohlednění životního minima žalované strany (a s ní společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovanou stranu lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované strany úvěr splácet. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena. 2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil. 3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: listiny nazvané Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 20. 4. 2018, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019, oznámení o postoupení pohledávky, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 9. 6. 2021, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínka. 5. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 20. 4. 2018 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] při podpisu smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky, a to spolu se sjednaným úrokem ve výši 25,85 % ročně. Před uzavřením smlouvy předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. 6. Předžalobní výzvou adresovanou žalovanému bylo prokázáno, že žalovaný byl k úhradě žalované částky vyzván, a to písemnou výzvou odeslanou žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy a oznámením bylo v řízení zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 8. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé. 9. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 20. 4. 2018 písemnou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr – peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit, a to spolu se sjednaným úrokem ve výši 25,85 % ročně. Žalovaný nesplácel tak, jak se smluvně zavázal, dostal se do prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. Pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni; tato skutečnost byla žalovanému oznámena. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno. 10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti. 11. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., dle kterého, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V řízení soud vzal za prokázáno, že žalovanému byly peněžní prostředky ve sjednané výši 20 000 Kč poskytnuty, žalovanému vznikla povinnost tyto do sjednané doby vrátit. Bylo rovněž prokázáno, že smlouva má charakter tzv. spotřebitelské smlouvy podle § 1810 o. z., neboť podle skutkového závěru soudu byla smlouva uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jednotlivá práva a povinnosti je třeba poměřovat také podle § 1810 a násl. o. z. Před uzavřením smlouvy předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. Smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána. Protože v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno, a to ani přesto, že žalovaný byl o zaplacení upomínán, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je v celém rozsahu po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu § 1970 o. z., a to ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalovanému na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně sestávají z odměny za zastupování žalobkyně v řízení advokátem, a to za celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), 2 x d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky), tj. převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, sepis žaloby. Sazba odměny za výše uvedené úkony právní služby činí podle § 14b odst. 1 vyhlášky 900 Kč (tj. 3 x 300 Kč), dále 3 x režijní paušál za výše uvedené úkony právní služby činí podle § 14b odst. 5 vyhlášky á 100 Kč, a to vše s DPH ve výši 21 % z těchto částe