30 C 366/2021-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 10. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 11. 7. 2017 s původním věřitelem - společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] [číslo] dle zákona o spotřebitelském úvěru a dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Následně nabyla pohledávku společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 uzavřené s původním věřitelem. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou se společností [právnická osoba] dne 11. 12. 2019, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s náklady spotřebitelského úvěru, tj. v celkové částce 39 790 Kč, a to ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 11. 8. 2018 původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr žalovaný poskytl dne 11. 7. 2017, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Na dlužnou pohledávku nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho. Žalobkyně se touto žalobou domáhá po žalované úhrady jistiny ve výši 23 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 12. 8. 2018 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 25,85 % ročně z dlužné jistiny od 12. 7. 2017 do zaplacení. Původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena. 2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil. 3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o úvěru [číslo] ze dne 11. 7. 2017, smlouva o prodeji části závodu, smlouva o postoupení pohledávek, včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínka s poštovním podacím archem, zkoumání úvěruschopnosti. 5. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 11. 7. 2017 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] při podpisu smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, a to spolu se sjednaným úrokem ve výši 25,85 % ročně. 6. Předžalobní výzvou adresovanou žalované bylo prokázáno, že žalovaná byla k úhradě žalované částky vyzvána, a to písemnou výzvou ze dne 26. 2. 2020 odeslanou žalované na adresu uvedenou ve smlouvě dne 27. 2. 2020. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy a oznámením bylo v řízení zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 8. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé. 9. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 11. 7. 2017 písemnou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr – peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit, a to spolu se sjednaným úrokem ve výši 25,85 % ročně. Žalovaný nesplácel tak, jak se smluvně zavázal, dostal se do prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. Pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni; tato skutečnost byla žalovanému oznámena. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno. 10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti. 11. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., dle kterého, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V řízení soud vzal za prokázáno, že žalovanému byly peněžní prostředky ve sjednané výši 23 000 Kč poskytnuty, žalovanému vznikla povinnost tyto do sjednané doby vrátit. Bylo rovněž prokázáno, že smlouva má charakter tzv. spotřebitelské smlouvy podle § 1810 o. z., neboť podle skutkového závěru soudu byla smlouva uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jednotlivá práva a povinnosti je třeba poměřovat také podle ustanovení § 1810 a násl. o. z. Smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána. Protože v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno, a to ani přesto, že žalovaný byl o zaplacení upomínán, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je v celém rozsahu po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu § 1970 o. z., a to ve výši dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb., neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalovanému na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně sestávají z odměny za zastupování žalobkyně v řízení advokátem, a to za celkem 3 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), 2 x d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky), tj. převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, sepis žaloby. Sazba odměny za výše uvedené úkony právní služby činí podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 900 Kč (tj. 3 x 300 Kč), dále 3 x režijní paušál za výše uvedené úkony právní služby činí podle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky á 100 Kč, a to vše s DPH ve výši 21 % z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 920 Kč; tj. na nákladech řízení celkem 2 372 Kč Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. K náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Dlužnou částku, jakož i náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.