30 C 64/2022-37 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 31. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 627,16 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne 30. 4. 2019 se [právnická osoba] credit s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. Proces uzavření smlouvy byl koncipován tak, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru byla mezi smluvními stranami považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel zaslal žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitel přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z této úvěrové smlouvy. Mezi smluvními stranami se má takto podepsaná smlouva za smlouvu postavenou na roveň písemné smlouvě. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] tak byla žalovanému na jím uvedený bankovní účet poukázána jistina úvěru ve výši 2 500 Kč. Tuto se zavázal původnímu věřiteli splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, a to za období od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti. Protože se však žalovaný dostal do prodlení v důsledku řádného nesplacení úvěru, byl původní věřitel dle uzavřené smlouvy oprávněn požadovat plnění sjednané v čl. II. odst. 2. písm. b) smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit částku ve výši 3 633 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 2 500 Kč a poplatku ve výši 1 133 Kč, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, to vše se splatností do 30. 5. 2019. Celá částka byla splatná najednou v jediné splátce. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, tj. do dne 30. 5. 2019. Žalovaný na svůj závazek právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku ve výši 0 Kč, která byla alokována tak, že na jistinu byla alokována částka ve výši 0 Kč a na poplatek za poskytnutí úvěru byla alokována částka ve výši 0 Kč. Ode dne 31. 5. 2019 se tak žalovaný ocitnul v prodlení s úhradou částky ve výši 3 633 Kč, kterou tvořil nedoplatek jistiny úvěru ve výši 2 500 Kč a nedoplatek poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 133 Kč, který se skládal z kapitalizovaného smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s čl. VIII. odst. 1. písm. a), c), a d) smlouvy i právo na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 s účinností ke dni 12. 4. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 3. 5. 2021. Z výše uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 7 502,90 Kč a skládala se z následujícího: nesplacené jistiny ve výši 2 500 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 133 Kč, smluvní pokuty ve výši 127,16 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 242,74 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od 31. 5. 2019 do 16. 10. 2020, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 2 500 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 36 % ročně, poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 2 500 Kč. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jednání. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o úvěru č. ze dne 30. 4. 2019, smlouva o postoupení pohledávek, včetně přílohy, předžalobní upomínka, včetně poštovního podacího archu, oznámení o postoupení pohledávky, včetně poštovního podacího archu, výzva k zaplacení, výpisy z účtu. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé. 5. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako smlouva o úvěru, nicméně tyto nebyly opatřeny podpisem žalovaného, ani jiným způsobem podpis žalovaného nahrazujícím; z předložených listin se tak uzavření smlouvy s žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena. 6. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému odchozí platbou, která byla připsána na účet žalovaného, částku 2 500 Kč. Z výpisu z účtů soud totiž vzal za prokázáno, že na účet, ze kterého byla přijata od žalovaného tzv. verifikační platba ve výši 1 Kč, byla poukázána částka 2 500 Kč. 7. Z předžalobní upomínky, včetně poštovního podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala písemným oznámením žalovaného k zaplacení žalobou uplatněné částky, a to ve lhůtě do 3 dnů od doručení výzvy k zaplacení. 8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti. 9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že bylo v řízení prokázáno, že předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl plnění bez prokázaného právního důvodu ve výši 2 500 Kč Smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána. Žalobkyni tak náleží vůči žalovanému vydání toho, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2993 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, jakož i vzhledem k faktu, že v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je v rozsahu uvedeném ve výroku I. po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu § 1970 o. z., a to ve výši dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb., neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala. Výrokem II. soud zamítl další žalobou uplatněné nároky, a to s ohledem na výše odůvodněný závěr o neexistenci smluvního vztahu. 10. Dlužnou částku byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí. 12. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.