38 C 58/2022-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 675,47 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 19. 1. 2021 smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 16 675,47 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] Tyto prostředky měl žalovaný splatit do 19. 9. 2021. Žalovaný dlužnou jistinu ve lhůtě splatnosti neuhradil ani částečně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě, naposledy výzvou k úhradě pohledávky před podáním žaloby. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny a dále zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast nikterak neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků. 4. Ze smlouvy o úvěru soud nic podstatného nezjistil, neboť tyto listiny nejsou ze strany žalovaného podepsány a soudu nebyly předloženy žádné důkazy svědčící o tom, že by je žalovaný skutečně uzavřel prostřednictvím dálkové komunikace. Smlouva měla být uzavřena jako smlouva revolvingová s limitem čerpání úvěru do 80 000 Kč. Z výše uvedeného důvodu pak soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti ani z obchodních podmínek [právnická osoba] a standardních informací o spotřebitelském úvěru. 5. Z faktury [číslo] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně účtovala žalovanému ke dni 19. 9. 2021 zůstatek jistiny úvěru ve výši 16 675,47 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů 750 Kč (3x 250 Kč), úrok za čerpání 4 816,68 Kč a neuhrazené částky z minulých období ve výši 11 108,79 Kč. Z této faktury se podává přinejmenším to, že tvrzení žalobkyně o čerpání úvěru v celkové výši 16 675,47 Kč patrně není pravdivé, když tato částka se dle faktury jeví být součtem jistiny, úroků a poplatků. 6. Žalobkyně nijak smysluplně netvrdila, kdy a po jakých částkách (či zda najednou) měla její předchůdkyně žalovanému zasílat peněžní prostředky až do výše 16 675,47 Kč. Z vystavené faktury (viz výše) dokonce soud dospěl k závěru, že tato částka s praktickou jistotou nepředstavuje prostředky, kterou žalovaný měl dle předchůdkyně žalobkyně skutečně vyčerpat jako jistinu z úvěrové smlouvy. O transakcích ve prospěch žalovaného nepředložila ani žádné důkazy, jako výpisy z účtu, potvrzení o platbě či výpis z úvěrového účtu apod. Za takovýchto okolností soud nečinil dotaz na banku ohledně zjištění totožnosti majitele účtu č. [bankovní účet], jak žalobkyně navrhovala, neboť takovýto dotaz by byl předem bezpředmětný. Ani při zjištění žalovaného jakožto majitele tohoto účtu by soud žalobě rozhodně vyhovět nemohl. Samotné zjištění žalovaného jakožto majitele účtu č. [bankovní účet] totiž nesvědčí nic o tom, zda a kdy předchůdkyně žalobkyně na tento účet jakékoli plnění zaslala, přičemž až po takovém zjištění by soud mohl žalobě případně vyhovět či částečně vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení. Vyhovění žalobě z titulu uzavřené úvěrové smlouvy pak nepadá v úvahu, když soud její uzavření nevzal za prokázané (viz výše), nadto i při prokázání uzavření úvěrové smlouvy je nutno v návaznosti na ni prokázat též čerpání jistiny úvěru. 7. Žalobkyně též rezignovala na prokázání prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 a násl. zák. 257/2016 Sb., takže i pokud by soud vzal za prokázané uzavření předmětné smlouvy, vyhodnotil by ji jakožto smlouvu absolutně neplatnou. 8. S ohledem na zjištění ze smlouvy a z absence podstatných žalobních tvrzení a důkazních návrhů z dalších provedených důkazů proto soud nic podstatného nezjistil. 9. Soud v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru a nevzal ani za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jakékoli plnění na účet č. [bankovní účet] či jinak, tím méně pak v rozsahu tvrzeném v žalobě. Žalobkyně zcela rezignovala na to, aby soudu jakékoli konkrétní plnění, které by soud mohl vzít za prokázané, dostatečně popsala. Soud plně odkazuje na zjištění popsaná u úvěrové smlouvy a následně u popisu povinnosti tvrzení s tím, že popis úvah je pro účely odůvodnění skutkových závěrů soudu zcela dostatečný. 10. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazováním žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a poučit ji dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř. 11. S ohledem na výše popsaná skutková zjištění, ze kterých soud nedovodil ani uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní, ani plnění tvrzené žalobkyní, soud žalobu zamítl v celém rozsahu. 12. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.