40 C 292/2021-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 814 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 254,85 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 16 618,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 27 % ročně z částky 18 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným dne 5. 5. 2016 Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na zadní straně smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 13 214 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 535 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 749 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 930 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 15 měsíčních splátkách po 2 081 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 5. 8. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil dne 17. 8. 2016. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo dne 16. 12. 2016 právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 18 000 Kč a na dlužném poplatku 12 814 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku v celkové výši 400 Kč. Žalobkyně požaduje požalovaném zaplacení částky 30 814 Kč, sestávající z dlužné jistiny 18 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12 814 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 27 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání dne 7. 1. 2022 se nedostavil žalovaný, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků. 4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Žalovaný požádal společnost [právnická osoba] dne 5. 5. 2016 o poskytnutí zápůjčky ve výši 18 000 Kč na neočekávané výdaje. V žádosti uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 29 000 Kč, což mělo být ověřeno z pracovní smlouvy (na neurčigo) a výplatními páskami. Dále žalovaný uvedl, je svobodný, bydlí jako spolubydlící a je majitelem auta. Běžné měsíční výdaje domácnosti činí 25 592 Kč, a to 2 000 Kč nájem, 1 099 Kč telefon, 8 500 Kč na externí půjčky dle zákazníka, 8 493 Kč na externí půjčky dle úvěr. registrů a 2 500 Kč na domácnost. Dalšími ověřenými dokumenty měly tři výpisy SIPA a nájemní smlouva (zjištěno ze Zákaznické karty). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 13 214 Kč, tj. celkem 31 214 Kč, a to v 15 měsíčních splátkách ve výši 2 081 Kč a poslední splátku ve výši 2 080 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce). Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 400 Kč (zjištěno z Tabulky umoření). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 včetně příslušné strany 91 Seznamu postoupených pohledávek). Dne 25. 1. 2021 odeslala žalobkyně žalovanému oznámení společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 25. 1. 2021 a Sledováním zásilky). Dne 28. 6. 2021 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 57 052,15 Kč nejpozději do 13. 7. 2021 (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 28. 6. 2021 a Sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). 5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které si žalovaný převzal. 7. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění novely zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZosÚ), je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 1 citovaného zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. 9. Podle § 22 odst. 5 ZosÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 10. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení zákazníka ve Smlouvě o zápůjčce. 11. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. 12. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení zákazníka. Pokud v kartě zákazníka bylo uvedeno, že údaje byly ověřeny dalšími předloženými listinami, tyto listiny již žalobkyně soudu k důkazu nepředložila. 13. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. 14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 18 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení výzva k plnění. Žalovaný zaplatil 400 Kč. Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 17 600 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila zaplacenou částku na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovaným zaplacenou částku. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva. Soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 14. 7. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a