40 C 353/2021-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 259,83 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa] s žalovaným dne 27. 9. 2019 smlouvu o úvěru č. [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 100 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 3 100 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 159,83 Kč nejpozději dne 25. 10. 2019. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se nevyjádřil. 3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo] soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a na straně úvěrované [celé jméno žalovaného], u nějž je dále uvedeno datum narození, rodné číslo, adresa, číslo OP, číslo telefonu, email a bankovní spojení [bankovní účet]. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 3 100 Kč s úrokem ve výši 40 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 206,83 Kč po slevě/ 3 159,95 Kč před slevou. Celková částka k úhradě činila 4 401,95 Kč po slevě/ 6 354,95 Kč před slevou. Datum poskytnutí úvěru bylo 27. 9. 2019 a splatnost úvěru byla stanovena dne 25. 10. 2019 Smlouva je podepsána úvěrujícím dne 25. 9. 2019 Vedle místa, kde má být podpis úvěrovaného (klienta), je vytištěno jméno„ [celé jméno žalovaného]“ a pod ním SMS kód: [číslo]. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. Naopak soud vzal za prokázáno, že žalovanému byla společností [právnická osoba] poskytnuta částka 3 100 Kč. Tato částka byla z účtu věřitele odepsána dne 27. 9. 2019 (což prokazuje Potvrzení o platbě) a byla připsána dne 30. 9. 2019 na účet žalovaného, což prokazuje sdělení [právnická osoba] ze dne 31. 1. 2022. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. [číslo] byla postoupena na žalobkyni. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni žalovanému dopisem ze dne 3. 4. 2021, který byl odeslán žalovanému společně s předžalobní výzvou téhož dne. 5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 6. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by [právnická osoba] uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, avšak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 3 100 Kč. 7. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 30. 9. 2019 žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 3 100 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení předžalobní výzvy, v níž byl vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Výzva byla do dispozice žalovaného doručena dne 8. 4. 2021 (zjištěno ze Sledování zásilky). Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 3 100 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve pojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 13. 4. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Ohledně zbývajících dílčích nároků v celkové výši 3 159,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně požadovaného zákonného úroků z prodlení z dlužné částky 3 100 Kč za dobu od 26. 10. 2019 do 12. 4. 2021, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván. Zákonný úrok z prodlení k okamžiku zesplatnění, tj. datu doručení žaloby žalovanému byl ve výši 8,25 % ročně, a proto soud zavázal žalovaného uhradit zákonný úrok z prodlení v této výši. 9. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.