58 C 402/2021-43 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit jí 11 515 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku 7 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 0,9 % denně ke dni [datum], tedy celkem částku 8 575 Kč. Svou povinnost vrátit čerpaný úvěr žalovaný nedodržel. Žalovanému byly v souladu se smlouvu vyúčtovány sankce ve výši 0,1 % denně na smluvní pokutě, a to od [datum] do [datum] v celkové výši 2 940 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil na jistině úvěru částku 7 000 Kč, na kapitalizovaném úroku 1 575 Kč, na smluvních pokutách částku 2 940 Kč. S ohledem na neplnění povinností žalovaného byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou z [datum]. S ohledem na skutečnost, že ke dni nebyl úvěr hrazen, požaduje žalobkyně zaplacení žalované částky s úrokem z prodlení v zákonné výši z jistiny, a to od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání, které se konalo dne [datum], se žádný z účastníků nedostavil, přičemž neúčast omluvila pouze žalobkyně, která souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud nic podstatného nezjistil, neboť tyto listiny nejsou ze strany žalovaného podepsány a soudu nebyly předloženy žádné důkazy svědčící o tom, že by je žalovaný skutečně uzavřel prostřednictvím dálkové komunikace. 6. Z potvrzení o platbě a výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 7 000 Kč. Soud má za prokázané, že šlo o účet náležící žalovanému dle výpisu z účtu. 7. Z předžalobní výzvy k plnění vč. podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dne [datum] k úhradě žalované částky s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. 8. Z výplatních lístků a výpisu ze systému kontomatik soud zjistil, že žalovaný dosáhl v lednu roku [rok] čistého příjmu 24 419 Kč a v únoru roku [rok] čistého příjmu 7 523 Kč, a to pouze na dohodu o provedení práce. Takovéto zjištění soud nepovažuje za dostatečné zjištění příjmů, když příjmy jsou značně kolísavé a z různých zdrojů (únor je pouze na DPP). Ověřené příjmy nadto jsou z ledna a února, úvěr však byl čerpán v květnu. Z úvěrové zprávy neplyne, jaké má žalovaný zdroje příjmů, zda je zaměstnán, kolik měsíčně vydělá (ať již z jakéhokoli zdroje), jak jsou jeho příjmy stabilní a jaké má pravidelné výdaje. Je z něj pouze patrné, že žalovaný často získává či platí prostředky společnostem [právnická osoba] a [právnická osoba], tedy provozovatelům sázkových terminálů. Jestli z úvěrové zprávy lze cokoli zjistit, pak jen to, že žalovaný není schopen žádné úvěry splácet. 9. Z dalších provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil. <b><i>10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:</b></i> 11. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu nadepsané smlouvy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena. Neoznačila žádná tvrzení ani důkazy týkající způsobu ověření totožnosti žalovaného např. skrze kontrolu občanského průkazu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč dne [datum] pomocí bezhotovostního převodů na účet žalovaného a žalovaný byl vyzván k zaplacení této částky přípisem odeslaným [datum]. <b>12. Po právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná:</b> 13. Soud nevzal za prokázané uzavření žádné smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným. I pokud by soud vzal uzavření tvrzené smlouvy za prokázané, po právní stránce by posoudil vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. 14. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 7 000 Kč a má tak právo tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši ve smyslu § 2991 a násl. OZ. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 7 000 Kč a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni tuto částku (vydat bezdůvodné obohacení v této výši). Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a soud vzal za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dne [datum]. S odkazem na § 573 OZ je pak třeba výzvu považovat za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. [datum]. Žalovanému je potřeba poskytnout alespoň jednodenní lhůtu k plnění. V prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení je tak žalovaný od [datum]. Soud proto dle § 1970 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení z částky 7 000 Kč. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalované a dle návrhu žalobkyně. Žalobu pak zamítl ve zbytku žalovaných nároků, neboť tyto vyplývají z ujednání smlouvy, jejíž uzavření se neprokázalo a která by nadto i v případě prokázání uzavření byla posouzena jako absolutně neplatná. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně v řízení požadovala částku ve výši 12 422,42 Kč a úspěšná byla toliko v rozsahu 7 232,58 Kč (s kapitalizací plnění ke dni vynesení rozsudku), tedy v rozsahu 58,22 % a má tedy nárok na náhradu 16,44 % účelně vynaložených nákladů. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 403 Kč, což činí 16,44 % z částky 2 452 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT). Odměna všechny tři úkony byla stanovena podle § 14b odst. 1 AT ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), 21 % DPH z částky 1 200 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., a částky 1 000 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. 16. Žalobkyně se svých nároků domáhala prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila proto soudní poplatek ve výši 800 Kč dle přílohy 1 zák. č. 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1 písm. b). Elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán s ohledem na vysoké sankční nároky žalobkyně. S ohledem na tuto skutečnost se úprava snížených soudních poplatků pro návrhy na vydání elektronických platebních rozkaz