61 C 6/2022-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 510 Kč spolu s úrokem z prodlení, s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, což žalovaný splnil dne [datum], nezaplatil však televizní poplatek dle zákona za období od července 2018 do srpna 2020 ve výši po 135 Kč měsíčně, za uvedené období dluží tedy částku 3 510 Kč (za 26 měsíců po 135 Kč). Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přesto žalovaný svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 3. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a jako poplatník televizního poplatku se přihlásil k [datum]. Z detailu dluhu žalovaného za měsíce, kterých se týká předmět žaloby, a z písemné upomínky má soud za prokázaná skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě, tedy že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, přihlásil se do evidence poplatníků u České pošty a dosud nesplnil svou povinnost zaplatit žalobkyni televizní poplatky za výše uvedená období v celkové výši 3 510 Kč, a to ani přes upomínku žalobkyně. 4. Po právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, neboť nárok žalobkyně na placení televizních poplatků po žalovaném, jakožto držiteli televizního přijímače, vyplývá z ustanovení § 2, 5, 6 a 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a jeho výše vypočtená žalobkyní k datu [datum], tedy k datu podání žaloby, odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva, neboť měla ve věci plný úspěch, přičemž výše těchto účelně vynaložených nákladů sestává z uhrazeného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby ve výši 200 Kč za úkon, tj. celkem 400 Kč dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši po 100 Kč za úkon, tj. celkem 200 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) výše citované vyhlášky, 21% daně z přidané hodnoty ve výši 126 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1, odst. 3 o. s. ř., celkem tedy dosáhla výše 1 126 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 6. Žalovaný byl zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti. 7. Tento rozsudek je podle § 157 odst. 4 o. s. ř. vypracován v zjednodušeném znění.