62 C 17/2022-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce si dne 15. 10. 2021 podal u Okresního soudu ve Frýdku-Místku žádost o snížení výživného zpětně od 29. 10. 2020. Své podání odůvodnil tím, že je momentálně od 29. 10. 2020 ve výkonu trestu, není pracovně zařazen a po celou dobu není schopen splácet částku 3 000 Kč měsíčně na výživné synovi [celé jméno žalovaného] a vzniká mu tím opět na výživném dluh, za který je momentálně ve výkonu trestu. Žádá tedy, aby soud výživné snížil a podáním ze dne 2. 2. 2022 navrhoval, aby výživné bylo sníženo na částku 800 Kč, po ukončení trestu vše zaplatí, co bude moct nejrychleji. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 12. 11. 2021 uvedl, že se snížením výživného od 29. 10. 2020 nesouhlasí, a to z důvodu zvýšených nákladů na jeho živobytí. Po celou dobu mu na jeho živobytí přispívá matka [jméno příjmení] a její přítel [jméno] [příjmení], u kterého žijí ve společné domácnosti, a to částkou 2 000 Kč měsíčně. Tito stále přispívají na jeho bydlení, ošacení, stravování a na studium na Střední škole technické a dopravní v [obec] [část obce]. Platí 1 000 Kč měsíčně na učební pomůcky, tj. sešity a učebnice a potřebné předměty pro studium, přispívají na dopravu do školy částkou 1 500 Kč, v současné době studuje a otec se nikdy nezajímal o jeho potřeby, ani o něj samotného, taky ho nezajímalo, zda něco potřebuje. Matka neustále neplacení výživného řešila a zažádala o náhradní výživné, které bylo k 1. 7. 2021 schváleno, po dovršení jeho plnoletosti je toto náhradní výživné zasíláno jeho osobě, taktéž byl podán návrh na exekuci. Z tohoto důvodu nesouhlasí se snížením výživného od 29. 10. 2020. 3. Soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků, když tito se k jednání nedostavili. 4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z těchto důkazů: z rozsudku [název soudu] ze dne 7. 7. 2015 sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno tvrzení, že byla soudem schválena dohoda rodičů [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce], podle níž se otec zavázal ke zvýšení výživného pro tehdy nezletilého syna [jméno] z částky 500 Kč měsíčně na 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2015 a rozsudek nabyl právní moci 22. 8. 2015. V době rozhodování žalovaný jako nezletilý ukončil pátou třídu základní školy a s jeho zdravotním stavem nebyly žádné výdaje, otec poskytoval výživné v částce 500 Kč a s tímto se nestýkal, ani nic dalšího žalovanému nekupoval. Žalobce v té době neměl jinou vyživovací povinnost, byl zaměstnaný s příjmem okolo 15 000 Kč měsíčně. Ze zprávy Vězeňské služby České republiky, [stát. instituce] bylo prokázáno, že žalobce byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody 29. 10. 2020 a v současné době má konec tohoto trestu stanoven na 3. 10. 2025, není pracovně zařazen a pracovní odměnu nepobírá. Z usnesení [název soudu] ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že bylo rozhodnuto ve věci oprávněného [celé jméno žalovaného] proti povinnému [celé jméno žalobce] v rámci výkonu rozhodnutí vymožením výživného byl vyrozuměn nový plátce mzdy, a to Vězeňská služba ČR, o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného k uspokojení přednostní pohledávky na dlužném výživném, a to od 1. 3. 2011 do 30. 4. 2013 ve výši 13 000 Kč, za dobu od 1. 5. 2013 ve výši 500 Kč a dále byl výkon rozhodnutí rozšířen o nedoplatek z titulu zvýšení výživného od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2015 v částce 17 000 Kč a běžné výživné od 1. 8. 2015 ve výši 3 000 Kč s tím, že výkon rozhodnutí nebyl zastaven pro žádnou částku a předmětem výkonu rozhodnutí je dlužné výživné v částce 186 562 Kč a běžné výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2021. Z potvrzení o studiu ze dne 9. 1. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný je od 1. 9. 2019 dosud studentem Střední školy technické a dopravní [obec] [část obce], a to studentem denního studia. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že dne 11. 12. 2017 byla u [název soudu] podána obžaloba na žalobce, a to pro přečin zanedbání povinné výživy, když v době od 1. 10. 2016 do 18. 11. 2017 se žalobce žádnou částkou nepodílel na výživě žalovaného [celé jméno žalovaného], přičemž za uvedené období způsobil dluh na běžném výživném v částce 42 000 Kč, tedy si úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného po dobu delší, než 4 měsíce. Trestním příkazem ze dne 14. 3. 2018 byl žalobce shledán vinným tohoto skutku a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobodu trvání jednoho roku, přičemž tento trest mu byl odložen na zkušební dobu 3 let, současně mu byl uložen i peněžitý trest v celkové výši 20 000 Kč a tento měl uhradit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně a pokud nebude tento peněžitý trest vykonán, pak byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců a byl mu uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 30 měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci 6. 6. 2018. Usnesením [název soudu] ze dne 23. 7. 2019 bylo rozhodnuto, že peněžitý trest, který byl v této věci žalobci uložen, byl přeměněn na trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, toto usnesení nabylo právní moci 17. 8. 2019 a usnesením [název soudu] v této věci ze dne 29. 6. 2020 pak byl přeměněn zbytek nevykonaného peněžitého trestu v částce 18 000 Kč v náhradní trest odnětí svobody v trvání 54 dnů a pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 7. 2020. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že proti žalobci byla dne 21. 2. 2019 podána obžaloba pro přečin zanedbání povinné výživy, který si od 1. 12. 2017 do 6. 2. 2019 na tehdy nezletilého [celé jméno žalovaného] řádně neplnil, přičemž za dané období na výživném způsobil dluh v celkové výši 45 000 Kč, tedy úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného po dobu delší, než 4 měsíce. Za uvedené jednání byl žalobce trestním příkazem ze dne 29. 3. 2019 odsouzen, a to k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a toto rozhodnutí nabylo právní moci 29. 6. 2019. Usnesením [název soudu] ze dne 1. 7. 2020 v této věci bylo rozhodnuto o přeměně nevykonané části trestu obecně prospěšných prací ve výměře 285 hodin na trest odnětí svobody nepodmíněný v trvání 285 dní s tím, že pro účely výkonu trestu odnětí svobody byl zařazen do věznice s ostrahou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 26. 9. 2020. Z rozsudku [název soudu] ze dne 10. 6. 2021 sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že žalobce byl shledán vinným pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, pročež byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozhodnutí si státní zástupce podal odvolání, které bylo [název soudu] ve veřejném zasedání ze dne 29. 7. 2021 zamítnuto a rozsudek tak nabyl právní moci 29. 7. 2021. 5. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že vyživovací povinnost k tehdy nezletilému žalovanému byla naposledy upravena rozsudkem [název soudu] ze dne 7. 7. 2015, kterým byla schválena dohoda rodičů, a to matky žalovaného a žalobce, kterou byla vyživovací povinnost k žalovanému stanovena od 1. 1. 2015 na částku 3 000 Kč měsíčně, kterou se žalobce, jako otec žalovaného, zavázal hradit tehdy k rukám matky žalovaného. Tehdy nezletilý žalovaný byl žákem páté třídy základní školy s běžnými potřebami dítěte, které nemělo žádné mimořádné výdaje spojené se zdravotním staven a dalšími koníčky. Žalobce v té době neměl žádnou další vyživovací povinnost, se synem se nevídal, žádné dárky mu nekupoval, o něj se nezajímal a jeho příjem v té době činil 15 000 Kč měsíčně. Žalovaný je od 1. 9. 2019 studentem Střední školy technické a dopravní v [obec] [část obce], a to v denním studiu a na jeho výživu žalobce dlouhodobě ničeho nepřispívá, proto je vedeno exekuční řízení od roku 2013 a žalobce dluží na výživném do 28. 2. 2021 částku dosahující téměř částky 190 000 Kč a dále neplatí ani běžné výživné od 1. 3. 2021 v částce 3 000 Kč měsíčně. Pro přečin zanedbání povinné výživy byla na žalobce podána dne 11. 12. 2017 u [název soudu] obžaloba, a to pro dluh na výživném ve výši 42 000 Kč za období od 1. 10. 2016 do 18. 11. 2017 a za toto jednání byl žalobce odsouzen trestním příkazem na dobu 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 3 let s peněžitým trestem ve výši 20 000 Kč, který mu bylo umožněno splácet po 2 000 Kč měsíčně a s náhradním trestem 2 měsíce a taktéž zákazem činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Vzhledem k tomu, že si žalobce tento peněžitý trest nesplnil, byl mu tento přeměněn na 150 hodin obecně prospěšných prací a taktéž následně mu byl trest přeměněn ve zbývající části na trest odnětí svobody v délce 54 dnů a na tuto dobu byl zařazen do věznice s ostrahou, toto rozhodnutí nabylo právní moci 28. 7. 2020. Na žalobce byla dále pro přečin zanedbání povinné výživy podána u [název soudu] obžaloba dne 21. 2. 2019, když si tuto svou povinnost od 1. 12. 2017 do 6. 2. 2019 neplnil a na výži