64 C 46/2022-15 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení je zaplacení částky [částka] s příslušenstvím za nezaplacený televizní poplatek žalovaným jakožto držitelem televizního přijímače ode dne [datum], kdy se přihlásil do evidence poplatníků, a to za měsíce [anonymizováno] - [číslo]. 2. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby soud věc v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) projednal a rozhodl bez nařízení jednání a současně ho poučil o tom, že pokud se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy nevyjádří, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízeného jednání nesouhlasí, bude mít soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Protože žalobkyně s rozhodnutím bez jednání již dříve souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízeného jednání. 3. V řízení byl prokázán následující skutkový stav. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a dne [datum] se přihlásil do evidence poplatníků České pošty a nesplnil svou povinnost poplatníka zaplatit žalobkyni televizní poplatky za měsíce [anonymizováno] - [číslo], přičemž v této době činila výše poplatku částku [částka] měsíčně. Žalobkyně žalovaného vyzvala dne [datum] ke splnění jeho povinnosti zaplatit televizní poplatek, žalovaný však ničeho neuhradil. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je nutno posuzovat podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Žalovaný tedy byl povinen v souladu s § 3, § 6 a §12 uvedeného zákona uhradit dlužný poplatek, jehož výše činila v rozhodném období částku [částka] měsíčně. [ulice] poplatek, jemuž podléhá fyzická osoba, je splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které je stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb.). Žalovaný se nezaplacením televizních poplatků ve lhůtě jejich splatnosti dostal dnem následujícím po splatnosti do prodlení s placením svého peněžitého dluhu a žalobkyni tak v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vznikl nárok na úhradu úroku z prodlení. Výše úroků z prodlení je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kapitalizovaný úrok z prodlení do [datum] přitom činí částku [částka]. 5. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má v řízení plně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě soud přiznal žalobkyni jako náhradu nákladů řízení pouze zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a paušální náhradu za žalobu à [částka] dle § 2 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady na zastoupení advokátem nepovažuje v dané věci soud za účelně vynaložené, a to s přihlédnutím k žalované částce a také ke skutkovým okolnostem, když se nejedná o nijak výjimečný případ nezaplacených poplatků, kterých žalobce v minulosti již řešil tisíce. Ústavní soud přitom v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 usoudil, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé - jako dominantní kritérium - akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky. Svědčí pro to podle názoru prvního senátu Ústavního soudu jak povaha samotného televizního poplatku, tak i postavení České televize jako takové. První senát Ústavního soudu se ztotožnil se závěrem obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci. Nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky), a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (shodně též usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3092/13 ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 617/14 ze dne [datum]). Ústavní soud dále ve své nálezové judikatuře konstatoval, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokát, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Tím nemá být kategoricky konstatováno, že za zcela výjimečných okolností nemůže být zastoupení (státu advokátem), mající povahu účelného uplatňování či bránění práva, připuštěno. Zastoupení advokátem lze tudíž akceptovat jako výjimku z pravidla, již nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. V daném případě však nebyly shledány žádné skutkové okolnosti, které by zastoupení žalobce advokátem odůvodňovaly. 6. Žalovaný byl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náhradu nákladů řízení, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.