127 C 31/2022-30 — Okresní soud v Ostravě

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 15 560 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatků a příslušenství žalobkyni vrátit v minimálních měsíčních splátkách po 740 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy vycházela z údajů poskytnutých samotným žalovaným a z předloženého výpisu z účtu. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši 20 000 Kč, avšak uhradil toliko 4 440 Kč, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 15 560 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti: Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] opatřené datem [datum], že v této je žalovaný označen jménem, příjmením a rodným číslem a že v listině se žalobkyně a žalovaný dohodli tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal částku s dalšími poplatky a úroky v celkové výši 37 928 Kč vrátit, a to v minimálních měsíčních splátkách ve výši 740 Kč. Listina je podepsána oběma účastníky řízení. Z listiny označené jako [anonymizováno] [datum], že v listině se udává, že žalobkyně uskutečnila platbu ve výši 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne [datum] dohodl s žalobkyní mj. tak, že tato mu poskytne částku 20 000 Kč, kterou s dalšími poplatky a úroky v celkové výši 37 928 Kč žalovaný vrátí; v řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně zaslala na účet či jinak žalovanému předala částku ve výši 20 000 Kč. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: Soud v prvé řadě konstatuje, že smlouvu ze dne [datum] vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud však v řízení nevzal za prokázáno, že by žalobkyně poskytla žalovanému částku, k jejímuž vyplacení se ve smlouvě zavázala. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu označenou jako [anonymizováno] ze dne [datum], avšak tato představuje toliko vlastní prohlášení žalobkyně, jedná se tedy prakticky o další žalobní tvrzení, a nikoliv důkazní prostředek (není opatřena hlavičkou banky a ani jinak z ní není zřejmé, že by mělo jít o výpis z účtu). Soud byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě navrhnout další důkazy k prokázání poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění zásadně až na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k neunesení důkazního břemene ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalovanému soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého plně procesně úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.