21 C 575/2023-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované uhrazení částky ve výši 14 190 Kč s příslušenstvím, která představovala neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému za jízdu dopravním prostředkem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně bez platného jízdního dokladu dne 12. 1. 2012, 29. 11. 2012, 31. 3. 2014, 3. 6. 2014, 5. 11. 2014, 18. 11. 2014, 12. 10. 2016, 9. 2. 2017, 2. 11. 2017, 30. 11. 2017. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále o. s. ř.), neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř. <b>4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:</b> 5. Dohodami s cestujícími ze dne 12. 1. 2012, 29. 11. 2012, 31. 3. 2014, 3. 6. 2014, 5. 11. 2014, 18. 11. 2014, 12. 10. 2016, 9. 2. 2017, 2. 11. 2017, 30. 11. 2017 má soud za prokázané, že žalovaná cestovala v těchto dnech dopravními prostředky [číslo] provozovanými právním předchůdcem žalobkyně, bez platného jízdního dokladu a na místě při přepravní kontrole neuhradila jízdné v celkové výši 190 Kč a přirážku k jízdnému v celkové výši 14 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 ve spojení s oznámením má soud za prokázané, že žalobkyně dne 13. 10. 2021 uzavřela se [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsaných splatných pohledávek za žalovanou, a žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna. Na dlužnou částku žalovaná přes výzvu žalobkyně neuhradila ničeho. 6. Co se právního hodnocení týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla v případě jízd bez jízdního dokladu před 1. 1. 2014 uzavřena smlouva o přepravě podle § 760 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ SOZ“) a v případě jízd bez jízdního dokladu po 1. 1. 2014 smlouva o přepravě podle § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě kterých se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně jízdné. Při přepravní kontrole se ovšem žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a byla proto povinna uhradit v souladu s § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a přepravními podmínkami jízdné a přirážku k jízdnému, což neučinila. V řízení bylo rovněž prokázáno, že v souladu s § 1879 o. z., byla celá předmětná pohledávka řádně postoupena na žalobkyni a žalované bylo oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy o příslušenství pohledávky v případě prodlení před 1. 1. 2014 bylo rozhodnuto podle § 517 odst. 2 SOZ ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. a v případě prodlení po 1. 1. 2014 bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč, která představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT.