21 C 61/2023-40 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala uhrazení částky 23 400 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce“), dne 4. 12. 2020 ve znění dodatků ze dne 6. 12. 2020 a 7. 12. 2020. Na základě této úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 24 400 Kč s příslušenstvím do 18. 7. 2021. Žalovaný částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu tak povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 6. 1. 2022, kdy vymáhaná pohledávka představovala nesplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 400 Kč a paušální náhradu na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně dále požadovala na žalovaném za dobu od 19. 7. 2021 do 5. 1. 2022 uhrazení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 791,78 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny od 7. 1. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 3 400 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně svou žalobu dne 18. 4. 2023 co do kapitalizovaného smluvního úroku, smluvní pokuty a paušální náhrady za vymáhání, tj. co do částky 7 950 Kč, zpět. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení ve výroku I. tohoto rozsudku v tomto rozsahu částečně zastavil. <b>4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:</b> 5. Ze smluv o úvěru [číslo] ze dne 28. 4. 2021, 18. 3. 2021, 20. 1. 2021, 7. 12. 2020, 6. 12. 2020, 18. 6. 2021 a 4. 12. 2021 soud zjistil, že tyto listiny nejsou podepsány žalovaným. Jako smluvní strany jsou uvedeny [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem těchto smluv byl závazek věřitele poskytnout žalovanému celkem 20 000 Kč a závazek žalovaného tyto prostředky vrátit. Z výpisů z účtu ze dne 7. 12. 2020, 4. 12. 2020, 8. 12. 2020 a 12. 4. 2018 soud zjistil, že verifikační platba byla uhrazena z účtu, jehož majitelem je žalovaný, a který se svým číslem shoduje s účtem, na který byla právním předchůdcem žalobkyně uhrazena celková částka 20 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, podacího archu ze dne 4. 2. 2022, smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh a společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni. Z výzvy ze dne 2. 6. 2022 a podacího archu ze dne 6. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě vymáhané pohledávky do 14. 6. 2022. 6. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Co se právního hodnocení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je převážně důvodný. V řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru [číslo] neboť listiny, které měly uzavření smlouvy prokazovat, nebyly podepsány žalovaným, a ani nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. V řízení ovšem bylo prokázáno, že žalovanému byla na jeho účet poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně bez právního důvodu částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se tak na účet právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Vymáhaná pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. o. z. a postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Žalovaný je proto v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. povinen žalobkyni bezdůvodné obohacení vydat. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění do 14. 6. 2022 dne 6. 6. 2020, kdy podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den od jejího odeslání. Soud proto rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného uhradit jistinu postoupené pohledávky z bezdůvodného obohacení a úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 15. 6. 2022 do zaplacení. Ve zbylé části nároku přestavující úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky byla žaloba ve výroku III. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť žalovaný v období, za které byl nárok na úroky z prodlení zamítnut, ještě nebyla v prodlení s hrazením svého závazku z bezdůvodného obohacení a úhrada a vynaložení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v souvislosti s předmětnou pohledávkou nebyly v řízení prokázány. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu kapitalizované částky ke dni vydání rozsudku ve výši 20 493 Kč (tj. v rozsahu 68%), přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 067,22 Kč, která přestavuje 36% z následujících nákladů řízení: soudní poplatek 1 250 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 900 Kč podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21% DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni pro neúčelnost náklady za částečné zpětvzetí žaloby, kdy žalobkyně žalobu vzala částečně zpět z důvodu tvrzené revize pohledávky, kterou ovšem mohla a měla provést před podáním žaloby, aby již v žalobě požadovala pohledávku v omezeném rozsahu.