26 C 225/2023-29 — Okresní soud v Ostravě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne 17. ledna 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 70 282,12 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 19. května 2022 [číslo]. 2. Podáním ze dne 11. května 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a požadovala pouze zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 599,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této dlužné částky za dobu od 4. ledna 2023 do zaplacení. 3. Žalovaný své procesní stanovisko nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. května 2022, [číslo] soud zjistil, že dne 19. 5. 2022 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč (viz. článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a žalovaný souhlasil, jak je plyne z jeho strany odsouhlasené smluvní dokumentace a navazujících úkonů (doložení souhlasu s inkasem a potvrzení o verifikační platbě). Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši Kč 37 008 Kč (20 000 Kč jistina a 17 008 Kč sjednané úroky) a měla být žalovaným žalobci uhrazena v 72 splátkách ve výši 514 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce (viz. článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). 5. Ze skutkových tvrzení žalobkyně soud dále zjistil, že žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 10. 2022. Tedy nezaplatil splátku v celkové výši Kč 865 Kč. Ke dni podání žaloby tak dlužná jistina z této úvěrové smlouvy činila 19 599,03 Kč. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoliv má soud za to, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť žalobkyně nedostatečně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přesto žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla plnění ve výši 19 599,03 Kč, což soud právně kvalifikuje jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, a proto je žalovaný povinen vrátit žalobkyni toto plnění, které žalovaný přijal bez spravedlivého důvodu. Žalobkyně má dále právo na úrokové příslušenství z tohoto bezdůvodného obohacení, když právo na úroky z prodlení plyne z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a výše těchto úroků odpovídá nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. V rozsahu zpětvzetí žaloby pak soud řízení ve výroku II. tohoto rozsudku co do částky 50 683,09 Kč s příslušenstvím v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu zastavil. 7. Výrok III. tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když soud s ohledem na částečný procesní úspěch obou stran sporu rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal. 8. Dlužnou jistinu včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem občanského soudního řádu.