27 C 246/2023-17 — Okresní soud v Ostravě

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím v podobě smluvních úroků a úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku (kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 417 Kč za dobu od [datum] do [datum]), z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] – a žalovaným, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 400 Kč vrátit do [datum], přičemž tak v celém rozsahu neučinil (žalovaný uhradil celkem částku 13 983 Kč), pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 25 000 Kč a nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 3 417 Kč (uplatněn jako kapitalizovaný úrok). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem [anonymizována tři slova] a žalobkyní [název žalobkyně] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byla o změně věřitele informován přípisem ze dne [datum] Poslední upomínka před podáním žaloby byla žalovanému zaslána dne [datum]. Žalovaný se vyjádřil v podání doručeném soudu dne [datum], když uvedl, že smlouvu o půjčce s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel, avšak v současné době již není schopen říci o jak velký obnos se jednalo, neboť se jedná o závazek z roku [rok]. U jednání dne [datum] žalovaný dále namítl, že uplynula tříletá lhůta, po kterou žalobkyně může svůj nárok požadovat. K ústnímu jednání dne [datum] se dostavil toliko žalovaný. Žalobkyně se z jednání omluvila a soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Z listiny označené jako Smlouva o půjčce, opatřené datem ze dne [datum], že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázala včetně nákladů vrátit částku 42 400 Kč v 53týdenních splátkách ve výši 800 Kč. Listina je podepsaná žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] v hotovosti částku ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně s dalšími poplatky vrátit do [datum], přičemž žalovaný u jednání dne [datum] se žalovaný vymezil vůči žalobě s ohledem na uplynutí doby delší tří let. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“) se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle ust. § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: Soud konstatuje, že žalovaný u jednání dne [datum] vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně, a ačkoliv žalovaný svou námitku takto přímo neoznačil, jako osoba bez právního vzdělání nemusí nutně znát a užívat správné pojmosloví, přičemž z obsahu vyjádření žalovaného, kdy poukázal na uplynutí doby delší než 3 roky od splatnosti závazku, je zřejmé, že právě promlčení se žalovaný dovolal. Soud tak ve věci prováděl dokazování toliko k této otázce, přičemž dospěl k závěru, že mezi účastníky (resp. předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) byla skutečně uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu (taková podepsaná smlouva byla žalobkyní navržena k důkazu) s tím, že z této plyne splatnost poskytnuté částky ke dni [datum]. V souladu s ust. § 100 odst. 1 a ust. § 101 obč. zák, se tak právo žalobkyně požadovat zaplacení dlužné částky promlčelo ke dni [datum], přičemž žaloba byla soudu doručena až dne [datum] a za situace, kdy žalovaný u jednání vznesl námitku promlčení, nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého plně procesně úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaný žádné náklady nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.