30 C 244/2022-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalované první částku dne 20. 2. 2019, částku celkem ve výši 20 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. V poznámce k platbě bylo uvedeno [číslo]. Žalobkyně navrhuje, aby soud provedl k důkazu předkládaný výpis z bankovního účtu žalobkyně svědčící o zaslání platby žalované a dále učinila dotaz na banku žalované [právnická osoba], zda byla v měsíci únoru 2019 provedena výše uvedená platba na bankovní účet č. [bankovní účet] a zda je tento bankovní účet žalované. Tyto důkazy dokládají, že žalované byla konkrétního dne poskytnuta uvedená částka, a to ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovní transakce. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, musí tudíž žalobkyni vydat, oč se obohatila. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 3. 12. 2021, tudíž žalobkyně požaduje rovněž úrok z prodlení od 14. 12. 2021. Žalobkyně určila datum splatnosti tak, že k datu odeslání předžalobní upomínky přičetla 10 dnů, jelikož se domnívá, že v tento den se již výzva k úhradě dostala do sféry dispozice adresáta - žalované. Žalovaná ke dni podání žaloby žalobkyni vyplatila 0 Kč. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované celkem 20 000 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast u jednání neomluvila a ani jinak se ve věci nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalované nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalované, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 2. 2019, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, včetně přílohy. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé. 5. Soud konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla skutečně uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu, neboť tato skutečnost se z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru ani z listiny nazvané všeobecné obchodní podmínky nepodává. Podpis žalované na listině absentuje. Žalobkyně v řízení nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena, a to ani prostřednictvím veřejné datové sítě. 6. Z výpisu z účtu soud zjistil, že z účtu předchůdce žalobkyně byla dne 20. 2. 2019 provedena platba ve výši 20 000 Kč na účet označený pouze svým číslem. Z této listiny se nepodává, že by částka 20 000 Kč byla poskytnuta právě žalované. Soud tak nevzal za prokázáno, že by byla žalované skutečně vyplacena jakýmkoliv způsobem tvrzená částka, neboť žalobkyní předložené důkazy nejsou způsobilé prokázat tvrzení, že žalované byly v tvrzené výši peněžní prostředky poskytnuty; soud nevzal za prokázáno, že se jedná o účet, jehož majitelem je žalovaná, resp. že se jedná o účet, který by svým aktivním úkonem určila žalovaná k poukázání finančních prostředků. 7. Zástupcem žalobkyně byla žalované odeslána výzva k zaplacení dluhu. 8. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. 9. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu a neprokázala ani, že by žalovanému byly peněžní prostředky fakticky poskytnuty. 10. Podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Jelikož předchůdce žalobkyně uzavíral smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona. 11. V předložené úvěrové smlouvě či jiných listinách nebyl obsažen žádný podpis žalovaného, a to ani elektronický. Přestože elektronický podpis je v zák. č. 397/2016 Sb. a v čl. 3 bodu 10 nařízení EU [číslo] 2014 vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení a dalších identifikačních údajů žalované v záhlaví smlouvy, doplněné o tvrzení žalobkyně, že žalovaná smlouvu odsouhlasila na webových stránkách úvěrujícího. Soud tedy uzavírá, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Nedodržení písemné formy podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. 12. Rovněž tak žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalované byly fakticky poskytnuty tvrzené peněžní prostředky. Poskytnutím úvěru je třeba rozumět převedení příslušných peněžních prostředků z vlastnictví úvěrujícího do vlastnictví úvěrovaného, tj. poskytnuté peněžní prostředky musí být ve vlastnictví úvěrujícího (srov. [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 690 – 714). V posuzované věci se předchůdce žalobkyně zavázal převést peněžní prostředky na účet žalované. Z provedeného důkazu - potvrzení o provedené platbě - bylo pouze prokázáno odeslání finančních prostředků z účtu. Žádným z provedených důkazů pak už nebylo prokázáno nabytí peněžních prostředků žalovanou. 13. Soud byl připraven u jednání žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. 14. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul. 15. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla se svou žalobou procesně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.