30 C 566/2023-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 14. 7. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 65 881,63 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 8. 2022 mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] (dále jen„ banka"), [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo]. [příjmení] uzavřela se žalovanou dne 9. 4. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též [ulice] podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (dále jen„ obchodní podmínky“) a Všeobecné obchodní podmínky Raiffeisenbank a.s a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen "Ceník"). Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalované úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, který byl žalované navýšen dne 6. 2. 2020 na částku 70 000 Kč. Ten mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byla žalovaná dle obchodních podmínek povinna hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když žalované vydala kreditní kartu a poskytla jí úvěrový rámec, jenž mohla žalovaná jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaná však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnila, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalované. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne 18. 2. 2022 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací ([příjmení]), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 65 881,63 Kč. Žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 65 881,63 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 65 881,63 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jednání. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalované nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalované jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o vydání kreditní karty [číslo] ze dne 9. 4. 2019, obchodní podmínky, návrh dohody o navýšení úvěrového limitu, ceník, výpis z účtu kreditní karty, prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 18. 2. 2022, předžalobní upomínka včetně poštovního podacího archu, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, dokumentace banky. 5. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu tak, jak jej tvrdila žalobkyně v žalobě, když s ohledem na jeho faktickou nespornost a povahu provedených důkazů (tj. listin, jejichž pravost ani věcná správnost nebyla žádným účastníkem zpochybněna) v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nerozepisoval jednotlivá skutková zjištění. 6. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti. 7. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy tak, že mezi žalobkyní, jakožto úvěrujícím, a žalovaným, jakožto úvěrovaným, byla uzavřena platná smlouva o úvěru. Část obsahu smlouvy byla v souladu s ust. § 1751 o. z. určena také odkazem na obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o úvěru, když předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. 8. Před uzavřením smlouvy předchůdce žalobkyně provedl posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně svoji právní povinnost ze smlouvy splnil a poskytla žalované peněžní prostředky až do sjednané výše 70 000 Kč. Právní povinností žalované ze smlouvy bylo vrátit poskytnutý úvěr i s úrokovým navýšením v sazbě 23,99 % ročně, a to sjednaným způsobem. Žalovaná však své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas, se splácením se dostala do prodlení. Z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru využila úvěrující svého smluvního oprávnění a prohlásila celou dlužnou částku za okamžitě splatnou, a to dopisem ze dne 18. 2. 2022 odeslaným na adresu žalované uvedenou ve smlouvě, přičemž toto právní jednání soud posoudil jako jednání platné a účinné. Smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v celém rozsahu po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z., a to ve výši dle příslušného vl. nař. č. 351/2013 Sb., neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalované na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně sestávají z odměny za zastupování žalobkyně v řízení advokátem, a to za celkem 2,5 úkonů právní služby á 3 740 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h), vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a odeslání předžalobní výzvy), dále 3 x režijní paušál po 300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše s DPH ve výši 21 % z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 2 636 Kč; tj. na nákladech řízení celkem 15 038,50 Kč Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. K náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. Dlužnou částku, jakož i náhradu nákladů řízení byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.