54 C 262/2023-39 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala uhrazení částky 14 632,19 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o spotřebitelském úvěru“), kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce“). Na základě této úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit spolu s jistinou úvěru smluvní úrok a poplatky ve výši 24 164 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 726 Kč do [datum]. Na vymáhanou pohledávku žalovaný uhradil 5 789,99 Kč. Žalovaný své závazky řádně a včas neplnil a ke dni [datum] se stal celý závazek žalovaného splatný. Vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným smlouva o úvěru, jejíž obsah se shoduje s výše uvedenými tvrzeními žalobkyně. Z obsahu smlouvy dále vyplývá, že žalovaný potvrdil, že převzal částku 13 000 Kč v hotovosti. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil na pohledávku 5 789,99 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni a žalovanému bylo toto postoupení oznámeno oznámením odeslaným dne [datum], které obsahovalo výzvu k uhrazení pohledávky do 10 dnů ode dne doručení oznámení. 3. Podle § 2393 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 5. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele (žalovaného) posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinila na základě jiných nezbytných zdrojů. K výzvě soudu žalobkyně pouze uvedla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně tedy dostatečně nezjistil příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnil tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru). 9. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnily si smluvní strany na základě smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí právním předchůdcem žalobkyně částky ve výši 13 000 Kč žalovanému a z tvrzení žalobkyně vyplývá celková úhrada žalovaného ve výši 5 789,99 Kč. Vymáhaná pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. o. z. a postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku 7 210,01 Kč, která představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním právním předchůdcem žalobkyně a uhrazenou částkou žalovaným, a úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části nároku byla žaloba ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť tato část nároku představovala část úroku z prodlení za časový úsek a z částek, s kterými žalovaný v prodlení s uhrazením nebyl, a nároky založené na absolutně neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. 10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.