63 C 108/2023-33 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 11 145,23 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o klasickém úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku ve výši 11 859 Kč s tím, že žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,34 % p.a. Jistina úvěru byla žalované vyplacena dne 14. 6 2021. Žalovaná však nesplatila žalovanou částku řádně a včas, pročež banka přistoupila dne [datum] k zesplatnění úvěru. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná byla k uhrazení dlužné částky upomenuta předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Rámcovou smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] smlouvou o klasickém úvěru [číslo] akceptačním dopisem ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru, právní předchůdce žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 11 859 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky formou 36 pravidelných měsíčních splátek. 4. Dotazy ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce učinil dotazy z veřejně dostupných zdrojů na osobu žalované za účelem posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. 5. Odstoupením od smlouvy ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce z důvodu prodlení se splácením úvěru odstoupil od smlouvy a vyzval žalovanou k doplacení dlužných částek. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla platně postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce a žalovaná o tomto byla řádně informována. 7. Výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. 8. Ze zbylých v řízení provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí podstatná skutková zjištění. 9. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr pouze základními dotazy na veřejně dostupných portálech, přičemž takový postup nelze hodnotit jako dostatečný. Poskytovatel úvěru je povinen důkladně zkoumat příjmy i výdaje žadatele o úvěr tak, že si od žadatele vyžádá podklady k řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobce k důkazů nenavrhl žádnou listinu, na základě které by mohl učinit jednoznačný závěr o schopnosti žalované splácet úvěr, tj. listiny, které by prokazovaly jednak výši příjmů žalované, ale také výši jejich měsíčních výdajů. 10. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o klasickém úvěru [číslo] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu. 11. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú. 12. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 11 859 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinna vrátit to, oč se obohatila. Dle sdělení žalobce plnila žalovaná na svůj dluh pouze částkou ve výši 2 108 Kč, rozdíl ve výši 9 751 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení. Na žalované bylo, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dlužnou částku žalobci uhradila, což však neučinila. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 666 Kč, přičemž tato částka představuje 74,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87 % a úspěchu žalované v rozsahu 13 %). Náklady řízení jsou v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, třemi režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 252 Kč.