63 C 166/2023-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 11 807,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalovaná na základě této smlouvy načerpala částku ve výši 27 037,79 Kč a uhradila žalobci částku ve výši 21 972,30 Kč. Následně však žalovaná přestala úvěr splácet, čímž porušila své povinnosti ze smlouvy a žalobce v souladu s úvěrovými podmínkami celý úvěr zesplatnil, a to ke dni [datum] Vedle jistiny úvěru žalobce požaduje úhradu poplatků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty vč. úroků z prodlení. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] výše úvěrového rámce byla sjednána ve výši 18 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky, úvěr byl sjednán jako bezúčelový, při sjednání však došlo k nákupu elektroniky na splátky. Žalovaná si u obchodníka [právnická osoba] zakoupila [anonymizována tři slova] v ceně 19 486 Kč s tím, že část kupní ceny ve výši 17 486 Kč bude uhrazena právě formou čerpání spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Žalovaná uvedla měsíční výši příjmu na mateřské dovolené ve výši 15 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč. 4. Listinou označenou jako„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaná uvedla výši svého měsíčního příjmu 15 000 Kč a příjem partnera 25 000 Kč, měsíční splátky jiným společnostem byly zjištěny ve výši 11 000 Kč, pouze na základě těchto informací vyhodnotil žalobce úvěruschopnost žalované. 5. Výzvou ke splacení úvěru ze dne [datum], včetně poštovního podacího archu, a předžalobní výzvou ze dne [datum], včetně poštovního podacího archu, vzal soud za prokázané, že žalovaná byla žalobcem opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky. 6. Výpisem čerpání splátek a úhrad vzal soud za prokázané, že žalovaná čerpala od žalobce finanční prostředky ve výši 9 551,79 Kč. 7. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti. 8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péči. Žalobce neprokázal, že by jakkoli zkoumal příjmovou stránku žalované a stejně tak nijak nezkoumal výdajovou stránku žalované, když učinil závěr o úvěruschopnosti žalované pouze na základě ji uvedených a nepodložených tvrzení o výši svého příjmu a příjmu svého partnera. Žalobce navíc zjistil, že žalovaná již splácí měsíčně částku 11 000 Kč jiným společnostem, že je na mateřské dovolené a žije v podnájmu. Už jen tyto informace měly být pro žalobce indikátorem, že se žalovaná s vysokou mírou pravděpodobnosti může dostat do situace, kdy nebude schopna úvěr splácet. To mělo vést ke zvlášť pečlivému zkoumání příjmů a výdajů žalované, to však žalobce neučinil, a naopak žalované úvěr poskytl bez dalšího. 9. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu. 10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. 11. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú. 12. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalovaná průběžně čerpala finanční prostředky od žalobce ve výši 27 037,79 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinna vrátit to, oč se obohatila. Dle tvrzení žalobce uhradila žalovaná částku 21 972,30 Kč. Rozdíl ve výši 5 065,49 Kč představuje aktuální výši bezdůvodného obohacení žalované. Na žalované bylo, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dlužnou částku žalobci uhradila, což však neučinila. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení, včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.