63 C 173/2023-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13 766,24 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit částku ve výši 27 888 Kč s příslušenstvím nejpozději do [datum]. Žalovaná však nesplatila žalovanou částku řádně a včas, čímž ji vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], pohledávka za žalovanou konkrétně dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná byla k uhrazení dlužné částky opakovaně upomínána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žádostí o úvěr ze dne [datum], smlouvou o úvěru ze dne [datum] a formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru [číslo] právní předchůdce žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši, dlužná částka měla být splacena ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. 4. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně dodatku [číslo] dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla platně postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce a žalovaná o tomto byla řádně informována. 5. Výzvou k zaplacení ze dne [datum] a výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. 6. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované pouze na základě tvrzení žalované v žádosti o úvěr ze dne [datum], kde žalovaná uvedla, že její celkový měsíční příjem činí částku ve výši 17 583 Kč a její celkové měsíční výdaje činí částku 11 000 Kč. Výši příjmů žalovaná údajně doložila výplatními páskami a pracovní smlouvou, tyto listiny však žalobce soudu k důkazu nepředložil. Zároveň právní předchůdce žalobce nikterak nezkoumal výdajovou stránku žalované, když tvrzené měsíční výdaje nejsou podloženy žádnými listinami. Navíc za situace, kdy žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, považuje soud částku 3 500 Kč měsíčně jako výdaje na nájem a energie za v zásadě nereálnou. Takový postup nelze hodnotit jako dostatečný. 7. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu. 8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem [název soudu], že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú. 9. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl v hotovosti žalované částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinna vrátit to, oč se obohatila. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila částku ve výši 8 000 Kč, rozdíl ve výši 7 000 Kč tak představuje částku, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila. Na žalované bylo, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dlužnou částku žalobci uhradila, což však neučinila. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl. 10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.