63 C 210/2023-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 79 028,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalovaný na základě této smlouvy načerpal částku ve výši 141 968,96 Kč a uhradil žalobci částku ve výši 105 333,63 Kč. Následně však žalovaný přestal úvěr splácet, čímž porušil své povinnosti ze smlouvy a žalobce v souladu s úvěrovými podmínkami celý úvěr zesplatnil, a to ke dni [datum] Vedle jistiny úvěru žalobce požaduje úhradu poplatků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty vč. úroků z prodlení. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Úvěrovou smlouvou ze dne [datum] a úvěrovými podmínkami [anonymizováno] karta [anonymizováno] vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] výše úvěrového rámce byla sjednána ve výši 19 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky, úvěr byl sjednán jako bezúčelový, při sjednání však došlo k nákupu elektroniky na splátky. Žalovaný si u obchodníka [anonymizováno] zakoupil [anonymizována tři slova] 4 [anonymizováno] + [anonymizována dvě slova] v ceně 15 937 Kč s tím, že část kupní ceny ve výši 11 937 Kč bude uhrazena právě formou čerpání spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Žalovaný uvedl měsíční výši příjmu ve výši 17 500 Kč. 4. Výzvou ke splacení úvěru ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný byl žalobcem opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. 5. Výpisem čerpání splátek a úhrad vzal soud za prokázané, že žalovaný čerpal od žalobce finanční prostředky ve výši 141 968,96 Kč. 6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péči. Žalobce neprokázal, že by jakkoli zkoumal příjmovou stránku žalovaného a stejně tak nijak nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, když učinil závěr o úvěruschopnosti žalovaného pouze na základě jím uvedených a nepodložených tvrzení o výši svého příjmu. V takovém případě měl žalobce provést pečlivé zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, to však žalobce neučinil, a naopak žalovanému úvěr poskytl bez dalšího. 7. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu. 8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. 9. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. 10. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalovaný průběžně čerpal finanční prostředky od žalobce ve výši 141 968,96 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle tvrzení žalobce uhradil žalovaný částku 105 333,63 Kč. Rozdíl ve výši 36 635,33 Kč představuje aktuální výši bezdůvodného obohacení žalovaného. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení, včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.